Nevím, jestli už jsem na nic, ale na tyto svátky jsem se tedy moc nevyznamenala. Já jsem se snažila jako vždycky, ale prostě to nějak nevycházelo dle mých představ.
No co, prásknu to na sebe. Včera jsem pekla beránka. Recept stejný jako loni, forma od sousedky též, a přesto mi z té uzavřené formy tekl ven. Štěstí bylo, že jsem ho měla položený na plechu, to by bylo jinak smradu a binec v troubě! Měla jsem kliku, že šel vyklopit, jen na jednom místě se kousíček utrhl, ale nebylo to ono. Tak si říkám, že jsem to těsto asi moc našlehala, jinak nevím. Chtěla jsem ho pak vylepšit, tak jsem si řekla, že na něho udělám polevu. Čokoláda doma nebyla, tak jsem udělala jinou, ta byla dost hustá, tak se mi beránek položil, i když původně stál.
Manžel se mi pak smál, že je to jako mumie. Mazanec jsem asi moc nastřihla, že se trochu víc rozjel, do nádivky jsem zapomněla dát česnek, tak jsem ho tam cpala dodatečně. Myslíte, že stačí?
Kdepak, dnes bylo pokračování. Léta letoucí dělám doma bramborové knedlíky. Až doteď dobrý, ale posledně byly stále nějak řídké, tak jsem tam musela přidávat mouku a už se mi to nezdálo na vále. Jasný, byly dost tuhé, manželovi nechutnaly. No dnes jsem si řekla, že si dám pozor, tak jsem tam dala mouky méně a hádejte – vlastně ani ne, je to jasný. Málem se mi rozvařily. Já nevím, že na stará kolena mi nic nejde jako dřív. Nebo to byla jen náhoda?
Co nadělám? Nic. Jedlé to bylo všechno, kachnička dnes měkká a výborná, i ta „mumie“ je jedlá, ale ta estetika! Nevím, nevím, jak to budu řešit příště?
Doufám, že vy jste neměli takové problémy jako já a užijte si krásný zbytek víkendu. Snad mi odpoledne bude mezi našimi drahoušky dobře.