Už jsem se ve svých článcích zmiňovala, že máme plánované setkání rodiny za účelem popřání vnukům k jejich narozeninám.
Koukám, že naše řady se geometricky rozšiřují a to mně se líbí. Včera nás na návštěvě u syna bylo již 11. Kromě nás ještě byla jasně přítomna i druhá babička a oslavenec vnuk Tom tam měl svoji dívku. Další oslavenec Luky tam svoji přítelkyni neměl, sportuje v cizině, tak si aspoň téměř celou dobu spolu psali. Z mobilu se téměř kouřilo. Fotky jsem ani nepořizovala, protože jsme byli v podstatě ve stejném složení jako v březnu u dcery a druhá babička za chviličku odešla domů, protože jí nebylo moc dobře.
Ale byla tam s námi Peggy mé dcery. Ta měla hody! Běhala od jednoho k druhému a stále se chtěla mazlit. Horší to bylo, když Lada přinesla napřed Juliánka a později Florinku. Peggy se chtěla hned kamarádit, ale Juliánek, který byl hned vedle, ji nechtěl ani vidět. Prskal na ni tak, že ho vnučka odnesla a přinesla tedy Florinku. S tou si sedla kousek dál, ale Peggy běžela blíž, moc se chtěla seznámit, vrtěla ocáskem, že jsem myslela, že si ho vykroutí, ale Florinka nejevila žádné touhy na seznámení. Ale je pravda, že neprskala.
No, tak jsme popřáli všichni vnukům, předali dárky, ochutnali pohoštění, na které je jednička vnučka Lada, a taky se zasmáli se zvířátky.
A bylo nám spolu dobře. Venku svítilo sluníčko a i když vál studený vítr, u srdíčka bylo krásně.
Neloučíme se však na dlouho. Hned 1. května máme domluveno další setkání. To budeme slavit zase moje narozeniny, které mám o něco později a ještě kousek za mnou má moje dcera. Už se těším na příště, tentokrát to nebude u nás doma, ale sejdeme se v restauraci na oběd. A je to. Změna je život.