Jistě máme všichni některé vzpomínky v životě, na které jsme rádi zapomněli, nebo rádi bychom. Na druhé straně jsou vzpomínky, které už byly zasunuty někdě hluboko v našem vědomí, a které se nějakým způsobem zase vybavily.
Moc ráda vzpomínám na mládí, na svůj život na jižní Moravě a protože vím, že vždy v srpnu bývaly v „mých“ Hrušovanech u Brna hody, tak spěchám na jejich web se aspoň kouknout na fotky. A už je to tady, už se mi vybavují téměř ztracené krásné vzpomínky na mé rané mládí, na hody, když jsem i já juchala, dokonce i jako první stárka. To byla tenkrát velká čest. A už se mi před očima rozmotává krásný film z té doby.
Psal se rok 1957, to je let, co? Mně bylo tenkrát krásných 16 let a byla jsem zvolena jako hlavní nebo první stárka. Mladá, že?
Této fotky si opravdu považuji, já se svým stárkem
a tady jsme všechny stárky spolu, přibližně stejně staré, vlastně mladé.
A jak jsem se koukala na ty hrušovanské letošní hody, tak tam je pořád dost krásně krojovaných párů, dokonce jsou v krojích i malá děvčata a moc jim to sluší.
průvod se vydal obcí
a už budou brzy na návsi
Všichni před obecním úřadem a už se šroubují žárovky
a juchů!
Ano, ztracené nebo hodně vzadu zasunuté vzpomínky se mi vždy vybaví, když se kouknu na ty další hody a jsem ráda, že se tradice stále dodržují a je zájem i ze strany mladých lidí.
Díky, HRUŠOVANŠTÍ, že jsem si mohla zavzpomínat a promiňte, že jsem si vypůjčila vaše fotky. Fotograf, pan Valoušek, který si vážil mého tatínka, který byl kdysi profesionální fotograf, mi to jistě odpustí.