Včera jsem se tady zmínila o tradicích na Moravě, vzpomínky mne zavály až do padesátých let minulého století. To jsem ale pamětník. Proč se k tomu dnes vracím? Pro ty z vás, které znají a ví, jak to na hodech chodí nebo kdysi chodilo, tak tento článek nebude nic nového. Ale četla jsem dotazy, že některé hlavně asi z těch, které hody nezažily nebo těch mladších, co neví, co nebo kdo je to stárka. Tedy jdu popsat hody z mého pohledu, jak proběhly u nás v roce 1957 :
Sešli jsme se tenkrát v sokolovně my mladí, protože jsme měli mezi sebou vybrat některé z nás, kteří půjdou na hody jako stárky a stárkové. Domluví se páry, nás tenkrát se tenkrát přihlásilo devět nebo deset párů, dobrovolně se spárují a zvolí si mezi sebou toho, kdo bude první stárek a stárka, také druhý a třetí pár v pořadí. Stárci jsou všcihni ti krojovaní, kteří mají hlavní slovo na ty hody.
Napřed jsme se museli scházet hodně předem, abychom se naučili a secvičili se v tancování besedy. Buďto se tančí česká nebo moravská, už nevím přesně, jak to bylo tenkrát, ale tuším, že jsme se učili obě. Když už jsme to pořádně uměli, tak jsme si museli vyzkoušet vypůjčené kroje. Takový kroj je dost drahá záležitost a museli jsme si dávat hodně velký pozor, abychom jej nepoškodili.
Když jsme uměli besedu, museli jsme se také postarat o postavení májky. No, abych byla přesná, to byla hlavně starost kluků. A v den D jsme to měli takto:
Páry už v krojích až na ty přvní tři, se sešly u naší sokolovny, musela tam být také kapela, bez které by to nefungovalo a pak se vydali ti stárkové – tedy krojovaní po vesnici. Napřed se šlo s muzikou a spoustou lidiček kolem pro třetí pár, pak pro druhý a nakonec všichni spolu šli pro prvního stárka a až nakonec pro první stárku, tedy pro mne.
Mí rodiče to taky neměli jednoduché. Musely se napéct koláčky, takové ty malé, plněné a cukroví, nachystat spoustu vína a skleniček a ty davy, co se shromáždily kolem našeho domu všechny pohostit. Když u domu kapela zahrála, já jsem vyšla a i když jsem nevěděla, co mám říct nebo udělat, tak jsem vyšla ze dveří a s rukou nahoře (proto šroubujeme žárovky) zvolala! JUCHÚ!
Později jsem se dozvěděla, že se právě tohle líbilo, že jsem byla taková bezprostřední, prostě svá. Pak jsme tam všichni zatančili, kapela nám hrála a tanečky se opakovaly i u jiných domů. Pak jsme šli všichni průvodem, hlavní stárci samozřejmě jako první až na místo konání hodování – tedy i veselice.
Tam na velkém dvoře u sokolovny stála nazdobená májka a my jsme se kolem ní shromáždili, všechny páry, abychom předvedly, jak jsme se naučili tancovat tu besedu. Samozřejmě tam byly karafy s vínem, popíjeli ti, kteří už to měli povolené, ale tuším, že jsme si mohli líznout i my, co jsme nebyli ještě plnoletí. Mně bylo tenkrát 16 let, ale už jsem věděla, jak chutná víno.
Tahle může vypadat májka. Ta je také hrušovanská.
A tady se tančí beseda. To jsou fotky z roku 2011 také z Hrušovan. Tenkrát tam ale bylo párů, co?
Po zatančení besedy jsme sklidili aplaus publika, bylo tam spousta lidí a pak jsme tančili polku, valčík a takové tance. Napřed jsme měli sólo, pak jsme si každý došli pro své rodiče a nakonec už tancovali všichni. Pohoštění tam bylo bohaté, veselo také a zábava většinou končila v noci, podle toho, jak kdo moc vydržel.
Další den se pokračovalo, ale to hlavní se odbylo už den předtím. My jsme si ještě ten večer převlékli civil, abychom nepoškodili kroje a bylo nám moc dobře.
Tak jsem ty moje vzpomínky vydolovala. Byly docela hluboko uloženy v mé paměti, ale zapomenout se snad nedá. Byla jsem ráda, že jsem už tenkrát dostala takovou příležitost, důležitou funkci a doufám, že jsem to zvládla. Aspoň si nepamatuji žádné negativní reakce. Byla to pro mne tenrkát velká pocta.
Naposledy jsem byla v Hrušovanech na hodech v roce 2002, to jsem tenkrát stěhovala maminku na Plzeňsko, ale ještě jsme se zvládly podívat jak na průvod, tak i na hody. Tenkrát jsem byla hodně naměkko a krojovaných párů tam bylo opravdu hodně a co mne udivilo, že to byly většinou starší páry, třeba manželé, a to se mi moc líbilo.
To je tedy taková vzpomínka pro ty z vás, které neví, co je to stárka. Nevím přesně, jestli se tam něco nezměnilo, ale myslím, že ta hlavní myšlenka přežila a to je to krásné.
Krásný den i vám všem přeje vaše ne stárka, ale už starší babka – Ježurka