Včera jsem psala o mém dni, ale bohužel, den ještě nebyl u konce a zdaleka ne jeho průběh. Tedy krátce po napsání včerejšího článku jsme odešli volit…..
Žádná namačkanice nebyla, tak jsme vpluli dovnitř a v momentě jsme byli venku. Nemáme to daleko, takže jsme byli asi ve tři čtvrtě na čtyři zase doma.
Večer v sedm hodin někdo zaklepal na dveře. No, zaklepal, spíš takové to buch buch buch. Manžel už byl v pyžamu, já ještě ne, tak jsem se šla podívat, co se děje. Než jsem došla ke kveřím, tak někdo ještě zvonil. Copak se děje, říkala jsem si, v tuto dobu k nám už nikdo nechodí a tento nějak pospíchá. Kukátkem jsem toho mnoho neviděla, tak jsem si řekla, jestli to bude někdo, co bude něco nabízet, ihned zabouchnu.
Otevřela jsem tedy dveře a za dveřmi dva policajti. Když se mne ten jeden zeptal, jestli se jmenuji … a řekl moje jméno, v momentě jsem ztuhla, co se komu stalo. Ten druhý se hned zeptal, jestli vím, kde mám peněženku? A vtom jsem ji viděla na deskách, které držel před sebou a něco tam zapisoval. „Jestlipak víte, kde jste ji nechala?“ Já chvíli jen koukala asi s pusou dokořán a on byl rychlejší. „Ano, u voleb za plentou“. Tak. To jsem ale vrták, no, v duchu jsem si vynadala daleko šťavnatěji, ale ihned následovala otázka, kolik jsem tam měla peněz.
Já tedy jevím jak kdo, ale já jsem opravdu nevěděla, tak mi řekli částku a abych si to přepočítala a podívala se, zda tam mám všechno. Mám tam mimo OP i zcela novou kartu pojištěnce. Peněženku prý jim odevzdali komisaři. Pak jsem jim podepsala protokol a když už jsem asi po kolikáté děkovala, tak mi řekli, že není zač a odešli. Uf! To byl tedy ode mne mistrovský kousek!
No, řeknu vám, že jsem se klepala ještě asi hodinu potom, protože jsem se v první řadě lekla, co se stalo. Tak jsem díky volbám zažila šok, zaměstnala policajty i komisaře a vyděsila manžela. To je slušný na jedny volby, ne?
Manžel mne hned začal poučovat, jak si mám dávat na věci pozor, ach jo, po bitvě je každý generál a to dávno vím i bez něho, ale tady vidíte, jak jeden na stará kolena blbne.
Ale v něčem jsem je přece jen všechny přečůrala! Neobjevili moji tajnou kapsičku s mou rezervou! Heč! NIKDO, protože tam bylo všechno v pořádku.