Takto položená otázka má jednoznačnou odpověď. ANO. Bez plánování aspoň něčeho to snad ani nejde. Pravda je, že čím jsme starší, tím toho plánujeme míň, ale dřív jsem si to ani jinak nedovedla představit.
Pravda je, že se hlavně plánovaly materiální potřeby, ale proč nenaplánovat i budoucnost, jestli to je reálné, ne?
Někdy se sice plány úplně rozejdou se skutečností, ale vždyť snít je krásné. Já, když jsem byla mladá, plánovala jsem si hlavně to, jak vyjít s penězi. Lísteček s nákupem jsem seškrtávala dle stavu peněženky a daleko dopředu jsme také plánovali třeba koupi nábytku do bytu. Měla jsem na to extra obálky, nadepsané cílem toho, na co jsem spořila a byla vytrvalá a důsledná. Musím přiznat, že mi to většinou vycházelo tak, jak jsem si předsevzala, tedy pokud nezasáhla nějaká katastrofa. Ale i to se přihodilo a tak se musely plány maličko posunout.
Plánujeme si třeba také, kam pojedeme na dovolenou, samozřejmě dle toho, kolik na to máme. Já jsem ale také jeden čas plánovala náš jídelníček. Vždy jsem ho naplánovala na 14 dní dopředu tak, aby se jídla střídala, napsala na papír a dole nezapomněla připsat, že změna jídelníčku je vyhrazena. No, byla to spíš taková recese, ale dlouho jsme se podle toho řídili a také jsem dle toho nakupovala.
Dnes už plánuji, co budu vařit jen tak maximálně na 2 – 3 dny dopředu. A jinak? To už moc dopředu v mých letech ani plánovat nejde. Jeden den se cítím jako dvacítka a druhý den jsem na umření. Takže plánuji až ráno po probuzení podle situace. Dnes jsem se ráno cítila docela fit, navzdory tomu, že jsem včera dost pociťovala tu moji bolavou páteř. Hned, jak jsem vstala, tak jsem si natočila kbelík vody a hurá na obývákovou stěnu, kde jsem nejen vše vytřela a otřela, ale vyndala všechny knížky, abych i je a prostor, kde jsou, vyčistila od prachu.
Říká se, že plány jsou od toho, aby se porušovaly, takže když si někdy něco naplánujeme a pak nám to nevyjde, tak si to stačí připomenout a je nám líp.
Přeji všem krásný den a úspěšné splnění všech vašich plánů!