Slavit nebo neslavit? Kolikrát si říkám, že už není co oslavovat, když je člověk v tom starším věku, ale na druhou stranu zase si pomyslím, proč ne? Možná bychom měli oslavovat každý rok a být rádi, že jsme a fungujeme. Že se zatím můžeme o sebe postarat a nezatěžujeme okolí. Zamyslela jsem se a toto je výsledek.
Začalo to 30. prosince, to měla krásné jubileum 50 let moje švagrová. Tak jsem si řekla, že tento rok budou jubilanti pokračovat a bude jich dost a začala jsem počítat.
Hned na začátku roku měla kulaté narozeniny moje sestra a v létě bude mít sice o deset méně, ale taky kulaté narozky zase náš bratr. Maminka bude mít v květnu krásných 95 roků, to mohu prozradit a můj nejmladší vnuk bude brzy plnoletý. Jeho láska je stejně stará, vlastně mladá, pardon, taky plnoletá a přítelkyně mého staršího vnuka bude mít letos kulatou dvacítku. Abych nezapomněla také na synovce, tedy mladšího syna mé sestry, ten má letos krásných 35.
Také mé dvě bývalé kolegyně letos slaví kulatiny. Ta starší, s kterou jsem začínala, bude mít už 90 let a ta mladší, se kterou jsem končila, tak ta zase 65.
Moje adoptivní dcerka, kterou jsem si našla tady na blogu a máme se moc rády, ta má také krásné půlkulatiny, tedy 45 let, což je krásné.
A jak jsem tak trošku sondovala i mezi mými přáteli na blogu, tam je také letos spousta jubilantek. Nevím ale bohužel u všech přesné datum narození. Ale těch, u kterých to vím, jsem zatím napočítala šest. A věřím, že o spoustě vůbec nevím.
A právě dnes vím, že má jedna z těch starších blogerek – Ruža, krásné jubileum. Už jsem jí popřála, ale radějí víckrát než vůbec ne, tak tedy nejen jí, ale všem už teď přeji krásný celý rok!
