U maminky si vždy prohlížím staré fotografie a také si nějaké vypůjčím, abych je tady ukázala. Jsou to opravdu hodně staré fotky, ta „nejmladší“ je z roku 1963. To je doba, co? Prohlížím-li si fotky, každá ve mně vyvolá nějaké vzpomínky, tedy hlavně všechny krásné.
Tatínek je už 33 let po smrti, ale já na něj tak často vzpomínám, že se mi o něm zdá a tak jsem musela vzít i tuhle fotku i s krásnou vzpomínkou.
Tady mu moc podobná ještě nejsem, i když pak to všichni říkali.
U babičky na dvorku, já se ale krásně stydím, že? I za války se muselo žít.
To je už hezkých pár let poté, je to fotka z prázdnin na Vysočině, moc ráda a často vzpomínám.
Na fotce je bratranec a moje sestra a ten potůček tam tekl přes dvorek. Nádhera.
Můj – ano i sestry – malý bráška. Je o 14 let mladší než já a býval jako kluk moc roztomilý.
Tady slavil 3 roky
a můj syn slavil 1 rok. Není to focené najednou, jsou od sebe 7 let, ale obě fotky u rodičů. Je to poznat podle té dečky, že? A musím se přiznat, že to je moje práce. Já ji pletla.
Nakonec fotka strýce se synovcem. Legrační? Tenkrát možná, dnes to je normální. Můj syn tam je moc hezky.
Ještě jen dodám, že všechny fotky dělal můj tatínek, který se tím jeden čas živil, tedy i nás, než ho zlikvidovali soudruzi.
Já si krásně zavzpomínala a vy doufám se rádi podíváte na dost staré fotky. Všechny zdraví Ježurka.