Několikrát jsem se tady zmínila o tom, jakou bolestí trpí manžel při chůzi. Někdy větší, jindy snesitelnější, ale delší procházku nezvládá, nějak se ty úseky stále zkracují.
Vzhledem k tomu, že má už pát desítek let vykuchané menisky v kolenou (díky sportu, konkrétně fotbalu), věkem se přidala artróza i výrůstky, někdy jde s takovou bolestí, že mu tečou slzy. Na ortopedii už přestal chodit od doby, když mu doktor řekl, že mu pomůže jedině operace. Ale v 82 letech jít na operaci kolen? To už se bojí, tak raději trpěl. Hůlku, aby kolenům ulevil, odmítal. Je zajímavé, že to levé koleno je horší a tak když už teď začalo víc bolet i to pravé, přesvědčila jsem ho k návštěvě ortopeda. Musela jsem ho tam sama objednat, ale šel.
Byl tam v pondělí, dostal obstřik do obou kolen a když se ptal na hůlku, protože mu ji naposledy doporučil, tak mu doktor řekl, že si ji musí koupit, že pojišťovna není dojná kráva. Tak jsme se vydali včera pro hůlku do zdravotnických potřeb. Nevím, jestli si mne sebou bral jako talisman, protože při výběru hůlky vzal tu první, kterou si vyzkoušel a řekl, že jo, že ji bere.
Dnes jsme šli na nákup do supermarketu, na záda batoh, do ruky hůlku a šli jsme. Jenže už po chvíli si stěžoval, že ho ta noha bolí víc, než když šel bez ní. Podle mne neví pořádně, jak ji má pokládat při chůzi a moc silou se o ni opírá. Nevím, nemohu radit, protože jsem s hůlkou nikdy nechodila. Prodavačka mu jen řekla, že ji má mít pod pas, že má mít trošku pokrčenou ruku a má ji držet na druhé straně, než je bolest. Hotovo.
To je ona.
Myslíte, že by mohl někdo aspoň tady laicky poradit? Už vyhrožoval, když mu to nepůjde, že skončí v koutě. Ach jo, vy muži, nemáte žádnou trpělivost.