Nebojte se, už to nebude dlouhé, ale nedá mi to sem nenapsat naše krásné zážitky z poslední části našeho výletu.
Bylo 18 hodin a za chvíli se začalo hrát finále bowlingového turnaje. Výjimečně se do něj probojoval nejen vnuk, ale i syn. Tak jsme si sedli za „jeho“ bowlingovou dráhu a fandili. Já to pojala opravdu se vší vervou a když měl strike, tak jsem tleskala do rytmu a volala OPAKOVAT!
Jeho spoluhráči se smáli, snacha mi vyhrožovala, že mne vyvedou
, no a pak když syn neshodil všechny kuželky, tak jsem byla zticha. On mi ale s úsměvem na rtech (stále ho tak vidím před sebou) říká: „Proč nevoláš opakovat?“ „Protože neposloucháš maminku a teď jsi všechny netrefil!“, říkám já a jeho jeden spoluhráč se otočil a říká: „Tak ty tu máš maminku i tatínka?“ a sjel mne očima, „kolik vás tady dnes je? „Všichni Hujerovic,“ říká syn a všichni se smějí.
, no a pak když syn neshodil všechny kuželky, tak jsem byla zticha. On mi ale s úsměvem na rtech (stále ho tak vidím před sebou) říká: „Proč nevoláš opakovat?“ „Protože neposloucháš maminku a teď jsi všechny netrefil!“, říkám já a jeho jeden spoluhráč se otočil a říká: „Tak ty tu máš maminku i tatínka?“ a sjel mne očima, „kolik vás tady dnes je? „Všichni Hujerovic,“ říká syn a všichni se smějí.Pokračovala jsem tedy ve fandění, vnuk hrál o pár drah dál a tam chodila na zvědy zase snacha. No, i ta bowlingová koule je kulatá, tak to občas oběma nešlo tak, jak by si představovali, ale syn byl evidentně spokojený. Byla jsem taky ráda, že má radost, tak jsme se usmívali všichni, včetně těch jeho spoluhráčů, kteří s ním byli na dráze. Už jich tam také dost známe za tu dobu, co tam občas s nimi jezdíme.
A určitě byste rádi věděli, jestli to naše fandění přineslo nějaké ovoce, že? Když už bylo téměř na všech drahách dohráno, tak na výsledkové tabuli byli „naši“ těsně za sebou na předních místech. Pak se mezi ně a před ně vmísili poslední dva hráči, ale i tak to umístění bylo super.
To je tabule. Je to sice špatně vidět, ale na 3. místě je vnuk a na 5. syn.
To byly poháry pro vítěže za 1. – 3. místo
Jako bonus byly dorty, tento si vezl domů vnuk
tady už organizátor předává ceny vnukovi
a také došlo na syna. Byl jako první v katerogii standard, tak kromě poháru dostal i lahev vína, kterou určitě večer všichni „potrestali“.
Pak bylo společné focení vítězů
a všech „ostatních“ cen. Nevím, nevím, jestli tou radostí syn doma prošel dveřmi.
A ještě na závěr, aby bylo vidět, že i večer je všude plno lidí i kolem jídla, jsem to trošku vyfotila.
Loučíme se tedy s bowlingovou hernou na Zličíně a zase někdy příště! A rádi!