Včera jsem tu psala o tom, jak krásný den jsme měli v úterý, ale dnes nepotěším ty, kteří mají rádi jen pozitivní články. Už na středu v noci jsem si připadala jak v Jiříkovo vidění. Vzbudilo mne nutkání na malou, ale jak jsem se vrátila do postele, začala to okamžitě znovu. Takto se to opakovalo pětkrát za sebou a to už jsem tušila, že je zle. Pak se přidala ještě bolest v podbříšku a většina z vás určitě už ví, co následovalo.
Manžel vstával ráno brzy, šel na kontrolu k jednomu lékaři a pak na ty jeho injekce na ušní, tak jsem si hned jak jsem vstala, dala vzorek moči do skleničky. I jako laik jsem poznala, oč tu běží. Slíbila jsem manželovi, než přijde, že skočím pro chleba, ale nikam jsem nešla. Volala jsem své praktické lékařce, jestli mne hned vezmou, co mám za problémy, protože tam je teď taková móda, jak člověk není objednaný, tak musí čekat. Ale byli vstřícní, že mohu hned přijít. Netroufla jsem si sama jet na středisko, které je v chemičce, manžel byl u lékaře, tak jsem volala synovi. Za chvíli byl tu a odvezl mne tam, abych se cestou nepočůrala. To byl ještě k tomu čerstvě napadaný sníh a cestou tam i zpět jsme viděli tři bouračky a to je to tam jen asi 5 km.
Paní doktorka mi jen potvrdila, že se jedná opravdu o zánět močových cest a napsala antibiotika. Protože jim tam z úsporných důvodů zrušili laboratoř (to je taky pěkná blbost, co tam chodí lidí), tak jsem si dnes měla zavolat, jak moc silný ten zánět je, jestli budu brát jednu nebo dvě dávky. I to jsem tušila a tak mi dnes paní doktorka řekla, že mám vybrat obě balení a pak zase odnést moc na kontrolu.
V lékárně jsem za „pouhých“ tři sta korun dostala antibiotika, lék na bolest a dokoupila jsem si ještě probiotika a urologický čaj, který teď momentálně také popíjím.
Dnes dopoledne také z ničeho nic mne zase tak rozbolela záda, páteř vzdorovala tak, že mi bylo z toho špatně. TO BY UŽ STAČILO, říkala jsem si a zalehla, ale ani to mi to neulehčovalo. Když jsem si šla po obědě vyčistit chrup, tak jsem koukala, že se mi k tomu všemu ulomilo ještě kus zubu! Já jen doufám, že to bylo do třetice – takže snad bude chvíli klid a že taky ta antibiotika brzy zaberou.
Já si nestěžuji, vím, že i to patří k životu a v mém věku tuplovaně, ale máme domluvený oběd v restauraci na sobotu, ještě jsme se s rodinou nesešli na ty manželovy narozeniny. Ale už jsem zase domluvená s dcerou, že nás tam zavezou a odvezou zpět, tak to snad klapne.
V neděli jsme měli jet zase na chvíli do Prahy, ale to se bohužel konat nebude. Zrovna tak jsem se chtěla vrhnout na okna, ale to mi letos taky bude muset být prominuto. Důležité je zdraví, my už nic jiného nepotřebujeme.
Lituji, že dnes nemohu podat pozitivnější zprávy a jen doufám, že euž brzy bude zase líp. Vaše Ježurka