Než sem přidám opět nějaké krásné kočičí fotky, tak vám musím popsat jeden zážitek s kočičkou, který mi včera vyprávěla moje maminka.
Jak jsem minulý týden psala, že spadla a pěkně si natloukla, bylo to kvůli kočkám, respektive kvůli té jedné. Už jsem se zmiňovala o tom, že si našly k mamince cestu střešním oknem. Vždy, jak maminka ráno rozsvítí, už se hrnou k oknu, je-li zavřené mňoukají, dokud ho neotevře. Už když jsem tam byla naposled na návštěvě, tak jsem v ložnici pod tím střešním oknem sundavala prádlo ze sušáku a vtom vidím, jak se po okně něcou koulí a válí až dolů se střechy na okap. Napřed jsem se lekla a pak jsem se smála. Byla to kočka a tenkrát byla střecha zapadaná zmrzlým sněhem. Asi kočka nakukovala výš a pak jela dolů. Naštěstí se jí nic nestalo a za chvíli přišla jakoby nic.
Minulý týden chtěla kočka oknem ven, už prý visela za kraj a okno bylo zavřené. Tak maminka vzala tyč, kterou to otvírá, no a jak se do ní pořádně opřela tak jí to ujelo a byla prý to rána jako z děla, jak upadla na zem. Ještě teď prý se jí vždy bratr lekne, protože postupně modrá na celém obličeji. Je také oteklá a pomlácená. To jsem ale odbočila. Maminka prý pak zapomněla na kočku a asi víc jak po půl hodině ji viděla, jak vystrkuje opatrně hlavu zpod její postele. Ona prý se chudinka tak lekla, že tam byla celou dobu zalezlá a bála se vyjít. No, musela to být opravdu pořádná šupa a já jen teď doufám, že to aspoň tuto jednu kočku odnaučí chodit ven oknem. Jak jsem měla na ni původně vztek, tak teď mi jí bylo líto.
A teď už k fotkám kočiček od mé vnučky.
To je Juliánek v černobílém provedení.
A toto je? Opět Juliánek při „muchování“. Je vidět, že k sobě mají oba velmi blízko, Lada byla u porodu a on to taky asi tak cítí. Druhá máma.
Vánoční dárek – jejich nová deka našla konečně uplatnění pro oba kocourky.
Tak pro dnešek až až. Mějte se tak krásně, jak všechny ty kočičky! Vaše Ježurka