Včera jsme měli opět krásný den. Sešlo se nás jedenáct a bylo veselo. 25. února není významný den jen díky historickému datu, ale ten den se také narodila moje první vnučka. No a včera jsme se sešli, abychom jí všichni popřáli osobně a předali malé dárečky.
Začnu tedy od konce. Těmi dárečky. Tentokrát jsme jeli s „kočičí“ taškou. Vezla jsem Laděnce pro radost fůru kočiček, ale zásluhu jsem měla jen na té jedné. Nějak mi došly nápady, nic moc hezkého a jednoduchého jsem na netu nenašla, tak jsem učinila dotaz u mé jedné milé mladé přítelkyně blogerky a obratem jsem měla odpověď. Ne, jak vyrobit ručně další kočičku, ale přímo nabídka na jednu, která prý byla „volná“.
To je paráda, co? A co to muselo dát práce ocenit umím.
Jako bonus mi Zdeňulka přidala tento super kočičí přívěsek na klíče
ale také takovou mini kočičku
a dokonce vyrobila „na míru“ i kočičí přáníčko, kam jsem já jenom dopsala, co vnučce nejvíce přejeme.
Piplačka, co? Ale krása!
Ještě jednou tedy mé milé Zdeňulce moc děkuji i za vnučku, ale už budu muset brzdit, aby si nemusela kvůli tomu kupovat další skříňku.
Tuto kočičku jsem už opravdu vyrobila sama, ale nevěděla jsem, jak ji nejlíp vyfotit, tak jsem ji brala dvakrát. O střih jsem si zase pro změnu řekla Jitušce, která mi ho ochotně poslala.
No a k těmto kočičkám ještě vnučka dostala víc kočičích dárečků od ostatních, druhá babička jí koupila polštář a na něj nádherný povlak, kde byly na obrázku kdo – no ano, také kočičky.
A těch kočičích triček! Jedno hezčí, než druhé, to zase dostala od své maminky a také jedno od tety. Radost byla veliká, ale ještě musím ukázat jeden krásný dárek, který nebyl kočičí, ale byl vlastnoručně vyrobený a myslím, že řemeslník by se za něj nemusel stydět.
To je celá souprava, kterou Ladě sama „vyrobila“ přítelkyně jejího bratra, tedy skoro švagrová. Dalo jí to určitě hodně práce, ale dílo se povedlo a je jak od klenotníka, co říkáte? Ivanka je opravdu moc šikovná.
Ještě ukáži nabídku pohoštění. Dort byl tentokrát koupený, protože vnučka je zaměstnána a v pátek byla služebně daleko, ale ostatní je její práce.
Pohled na prostřený stůl, kde byl mimo jednohubek a dvou druhů obložených chlebíčků i ten koupený dort
tady je detail a byl skutečně výborný a přitom lehký
a tady jsou její vlastnoručně vyrobená „lízátka“, která se neolizovala, ale jedla a bylo to také moc dobré. Šikulka.
To jsem se dnes ale rozjela. Uvidím, jestli mi vnuk doručí fotky, které tam pořídil, tak vám některý den některé přidám.
Přeji krásný zbytek víkendu a doufám, že bude ještě pokračování.