Psala jsem v minulém článku, že jsme byli na menším výletě v Německu, kam nás vzala dcera s přítelem. Super dny pokračovaly tím, že v sobotu nás zase vzali do Prahy syn se snachou a vnukem. A já si říkala, jestli bude do třetice všeho dobrého?
V sobotu ráno to ale tak vůbec nevypadalo. Bylo celkem chladno, zataženo. Mladí pro nás přijeli v deset hodin a jen jsme vyšli před dům, začalo pršet. Pravda je, že cestou do Prahy ale nepršelo.
Přijeli jsme tam kolem půl dvanácté, tak jsme šli s manželem hned na oběd. Bowlingový turnaj byl jako vždy zase na Zličíně, kde otevřeli nový stánek s českou kuchyní. Šli jsme se podívat, co nabízí k obědu a já se asi v polovině nabídky zasekla. Padl mi do oka bramborák s pikantní masovou směsí. Bramborák byl velký přes talíř a na něm byla ta směs. Manžel si to dal taky, asi si myslel, že mu něco přibude ode mne, ale bohužel. Bylo to opravdu výborné, i manžel si pochutnal.
To je jejich stánek. V době, kdy jsme byli na obědě, to ještě šlo, ale později tam byl slušný nával.
jA co tam bylo dětí, nechápu. Maminky dnes už doma nevaří ani o víkendu?
Když jsme se najedli, šli jsme se jen tak orientačně kouknout, kdy budou kluci hrát a pak jsme se snachou šli obejít pár obchodů, protože jsem si něco potřebovala koupit. Ale o tom někdy příště.
No, přece jen nás to trochu unavilo, tak jsme šli s manželem chvíli fandit synovi a vnukovi a když jsme si odpočinuli, hurá do víru velkoměsta.
To bylo ale překvapení! Jen jsme vyšli z budovy na metro, venku lilo jako z konve. Tam jsme přeběhli a říkali si, že v tom přece nemůžeme chodit, i když jsem měla deštník. Bylo ale i dost chladno. Sedli jsme tedy na metro a jeli, že přestoupíme na tramvaj a pojedeme do Vršovic, když se tam manžel posledně nemohl kouknout na „jeho“ dům, kde bydlel.
Přestupovali jsme na náměstí Míru a tam jsme byli chvíli v šoku. Ne z toho, že přestalo pršet, ale z tramvaje, která jela kolem, ale opačným směrem, na nás mávala naše sousedka z našeho vchodu. No to je náhoda, co? Potkáme se v Praze!
Tam jsem si vyfotila aspoň kostel.
Tak jsme se projeli do Vršovic, ale tentokrát jsme zajeli ještě o kousek dále. Tam jsem ještě nefotila, tak jsem tam musela udělat aspoň pár záběrů, ne?
Tak, byla jsem spokojená, sedli znovu na tramvaj a jeli jsme na Národní třídu. Po cestě jsem zkoušela fotit ne moc krásné okolí přímo z tramvaje.
Jen jsme vystoupili na té Národní třídě, vysvitlo sluníčko! To bylo radosti!
Hned jsem to musela zkokumentovat. A je krásně vidět, jak je všude poměrně dost mokro.
Šli jsme až nahoru na Václavák, ale jen jsme prošli a dali se na Staroměstské náměstí. Já si pořád říkala, co se děje, Vánoce přece nejsou a žádný jiný svátek, ale těch lidí, mezi kterými jsme se museli prodírat, to byly davy. Fůra cizinců, celé skupiny všech možných národností.
Venkovní zahrádky byly obsazené a nově jsem kolem viděla truhlíky s osázenými krásně barevnými, rozkvetlými květinami. No, musela jsem hned aspoň některé vyfotit.
Také jsme zase potkali sochy. Tady byly dvě ženy, ale moc se jim to nelíbilo, že jsme je tam fotili, nebyla jsem sama. Nic jsme jim nehodili do kalíšku. Vidíte, jak babča vykrožuje?
Kousek dál byla taky jedna socha a ten na mne zase zavrčel.
Tady jsem koukala, kolik je hodin, že bylo u orloje tolik lidiček, ale na apoštoly bylo ještě skoro dvacet minut času.
Tady asi nebylo moc dobré místo na focení, ale u toho Karlova mostu byly takové davy lidí, že jsem to aspoň zkusila. Jo a taky se omlouvám, jak mi nefunguje ten foťák, tak můj mobil to lépe neuměl.
Dál už jsme nešli, už jsme si potřebovali zase sednout, tak jsme šli na tramvaj a jeli zpět až do Zličína. Tam byl turnaj v plném proudu, fandili jsme synovi, ten to víc potřeboval.
Zatím jsem si šla aspoň vyfotit poháry pro vítěze.
Před sedmou hodinou večerní turnaj skončil. Radost jsme měli všichni, protože jak myslíte, že to dopadlo? Ano, už druhé vítězství v řadě si připsal vnuk Luky! Tak to psali na jejich webu a já ještě nakonec přidávám jeho fotku.
Už ho znáte, ano je to ten uprostřed.
Jen ještě dodám, že i syn byl spokojený, dostal se také do finále a skončil na krásném 15. místě. Hráčů tam bylo něco přes šedesát.
Tak si dovolím konstatovat, že do třetice si té Prahy aspoň chvilku užil můj manžel, přežil to ve zdraví a počasí se nakonec vylepšilo. Spokojeni jsme byli všichni. Snad teď aspoň na chvíli bude mít klid a já taky.
Užili jsme si tedy výletování s našimi dětmi bohatě a moc jim za to děkujeme. Bylo to krásné a milé.