Neděle 8. 5. To byl DEN MATEK. Ráno jsem hned dostala krásný dárek, asi od Pána Boha. Krvácení ustalo, tak mi spadl pro začátek velký kámen ze srdce. Teď jsem si jen říkala, jak dopadne to vyšetření, které jsem už párkrát předtím absolvovala a na které jsem se taky netěšila.
K snídani jsem dostala tři rohlíky, máslo a džem. Denně jsme dostávali jedno jablko, které asi málokdo jedl, chuť žádná a tvrdé jak brok. Na vizitu přišel zase ten samý doktor, kterého jsem pochválila za zvýšení injekcí, protože to mělo úspěch. Pro změnu jsem si řekla o injekci na bolesti páteře, které mne zlobily už doma, a když už jsem byla v nemocnici… Ochotně mi ji napsal a přece jen mi bylo líp.
Oběd byl tento den jedlý, odpoledne mi přinesla dcera při návštěvě dáreček k tomu „našemu“ svátku a s ní přišla i vnučka Terezka, která tam s ní byla i v sobotu. Manžel samozřejmě chodil denně.
Ten byl tento den na oběd pozvaný, pozvala ho vnučka Laděnka, která byla sama doma, protože syn s vnukem měli turnaj ve Zlíně na celý víkend. Manžel rád přijal a vnučka uvařila i pro druhou babičku, měli tedy příležitost si všichni tři nejen se dobře najíst, ale i si popovídat. Bylo to krásné a vnučka mi poslala na mobil dokonce důkaz, jak manžel obědvá.
Večeře byla opět studená, tak jsem se trochu najedla. Pak jsme si večer docela dlouho do noci povídaly všichni na pokoji a s mou sousedkou, která bydlí nedaleko nás jsme to táhly až do 23,00 hod.
Pondělí 9. 5. Moje dcera má narozeniny a já jsem tady. Sice jsem ji popřála, ale přece jen jsem si tento den představovala trochu jinak.
Ráno u snídaně mi přišla sdělit sestřička, že už dnes nic nedostanu k jídlu (stejně už ten šáteček byl omylem), že jdu zítra na vyšetření kolonoskopie. Hrůza mne jímá.
Odpoledne začne moje čištění střev, tak nevím, jak dnes zvládnu návštěvy. Má přijít syn se snachou a manžel jako vždy.
Byla dnes velká vizita, které se zúčastnila i paní primářka. Důkladně všechny vyšetřila, na vše se vyptávala i nás, s každým zvlášť se pozdravila a pak také rozloučila a řekla, co bude dál. Už před ní tady byl na kontrole lékař, který měl na starosti náš pokoj a je to další Ukrajinec. Je to příjemný hezký mladý muž, ale tak si říkám, jestli si tady ustavili nějakou jejich buňku, protože je jich tady dost.
Jo a dnes šly dvě pacientky z našeho pokoje domů. To vždycky přijde jednomu líto, že? A taky jsem si říkala, koho tam zase dostaneme. No, soužití na pokoji v šesti lidech nebývá vždy to nejlepší. My tady byly zatím v pohodě.
Hned po poledni mi sestřička donesla vodu na vyčištění střeva, které bych měla vypít cca tři litry. Vůbec to nebylo dobré a pak už jen běhat a běhat a ….. Do večera jsem to ani všechno nevypila a už jsem byla celá bolavá, ale sestřička byla na mne hodná a přinesla mi čípek a mast a zbytek vody jsem už nemusela. No, řeknu vám, že tedy spaní nic moc.