Na tuto otázku určitě nejvíc budou reagovat mladí lidé, kteří ještě opravdu neví, jak to bude dál a jestli jsou na správné cestě.
Já, v mém seniorském věku už vím, co jsem, ale také co jsem chtěla být a nepovedlo se. Chtěla jsem být vždy s jedním manželem do konce života, jako byli mí rodiče. Partner to viděl jinak.
Nechtěla jsem studovat, vlastně ani dnes dost dobře nevím, proč jsem po základní škole nechtěla jít dál. Něco jsem si namlouvala jako že naši by to neutáhli. Maminka byla nemocná, měla jsem mladší sestru a právě se mi narodil malý bráška. Jezdila jsem tedy jen na nějaké kurzy jako je psaní na stroji a těsnopis třikrát týdně a mezitím jsem pomáhala se starat o brášku. V patnácti letech jsem šla pracovat.
Pak mezi „dospělými“ mi spousta věcí došlo a viděla jsem vše jinak. Tenkrát stačilo mít dva roky praxe a mohla jsem se přihlásit na večerní školu. Tak jsem šla do toho a v sedmnácti jsem začala studovat střední školu. Ovšem s tím, že jen na dva roky.
Zase bylo všechno jinak. Tenkrát jsem poznala mou první lásku, mého prvního manžela, který také studoval při práci a ten mne přesvědčil. Přihlásila jsem se tedy k dalšímu studiu, které jsem zakončila maturitou. Je pravda, že jsem se mezitím stačila vdát, porodit syna a když mu byl rok, odmaturovala jsem.
Stačila jsem se také odstěhovat víc jak tři sta km daleko od domova s manželem a malým dítětem kvůli bytu na druhý konec světa, jak já říkám. Bez rodiny, bez peněz, ale tenkrát jsem si myslela, že mi patří svět, byla jsem zamilovaná, šťastná, měla jsem vytoužené dítě.
No, už dávno vím, že není všechno zlato, co se třpytí, že se v životě vždy nedaří a že manžel není vždy věrný a ten pravý.
Vím, že jsem si mockrát dávala otázku, ne kdo vlastně jsem, ale proč se mi v životě moc nedaří a hlavně za co mne život tak trestá. Pak se stačilo pořádně podívat okolo a bylo jasné, že zdaleka nejsem sama a ani jediná, kdo má v životě problémy. Že je nás mnoho a problémů mají lidé daleko víc a horších.
Nakonec se to všechno srovnalo tak, že až vlastně „na stará kolena“ jsem konečně spokojená a šťastná, že mám tak skvělou rodinu. Určitě se to všechno muselo stát, aby mne to posílilo a abych si uvědomila spoustu věcí.
Dnes na tuto otázku KDO VLASTNĚ JSEM odpovím jasně. Starší, spokojená seniorka, která má problémy jako řada ostatních, ale mám milujícího manžela, skvělé děti a milionová vnoučata – to je můj svět a můj život. Ale i to tápání patří k životu.