Vrátím se ještě kousek zpět na den, kdy jsem byla na pohotovosti v nemocnici v Mostě. Musím přiznat, že tam byli všichni z personálu moc milí a soucitní. A těch lidí, to bych nikdy neřekla, že i na Štědrý den bude na pohotovosti i za cenu 90 Kč tolik lidí. U okénka byla později, když jsem se vrátila z RTG, dost slušná fronta. Poměrně déle jsem čekala na chirurgii, než přijde lékař a potom tam přiběhla taková mladá krásná doktorka s červenou čepičkou na hlavě. Přišlo mi to sympatické. Snacha mi na ni práskla, že pochází z jejich městečka a chodila s jejich dcerou, tedy mou vnučkou na gymnastiku.
Když jsem byla pak v ordinaci a slyšela od ní, že dostanu na jednu ruku sádru a na druhou ortézu, tak jsem si povzdychla, že si tu hlavu již neumyji. Trošku jsme začaly povídat na společné téma – moje vnučka a ony dvě. Stále říkám, jak je ten svět malý a setkávání se s lidmi z okolí je čím dál častější.
Syn se snachou mne tedy nevezli rovnou domů, ale k nim, kde mi snacha umyla hlavu a vyfoukala. Mám opravdu hodnou snachu. Pak mne teprve odvezli domů. No a tam nastoupil do služby manžel. V tomto stavu teprve zjišťji, co všecho nemohu. Není to jen hygiena, to vám tedy řeknu na rovinu, že dostat se do vany jen se osprchovat, nemoci se něčeho chytit a mít ještě jednu ruku nahoře, to byla šichta nejen pro mne, ale také pro manžela. Ven jsem lezla tak, že jsem se lokty opřela o pračku, jinak to nešlo. Štěstí, že mám na vaně sedátko. Zmakaní jsme byli oba dva.
Ale večer jsme jeli k synovi, i když manželovi taky bolel celý člověk, nakonec nám u nich i s druhou babičkou bylo krásně.
Tady jsme my, babička Jiřinka, snacha a syn a vnoučata roznáší dárečky.
Snacha letos koupila menší stromeček, aby prý byla změna. Dárečky už čekají na své nové majitele.
Domů nás odvezl vnuk Luky a syn si konečně mohl udělat pohodlíčko na gauči.
Toto byl tedy stručně můj celý Štědrý den. Jak to bylo dál, to zase příště. Všem krásné i po svátcích přeje Ježurka