Dnes je tedy ten nekrásnější den v roce, jak to většina z nás vidí, ale…. no právě to ale. Včera jsme šli brzy ráno s manželem ještě koupit chleba a něco vyřídit, vydali jsme se pěšky dolů z kopce, a to je právě to ale. Šli jsme jak pokakaní, protože to bylo pořádně namrznuté, což jsme netušili. Stejně to ale nedopadlo. Já sebou švihla a ležela jsem tam na zádech jako mrtvola, až se manžel vyděsil.
Sice jsem se po chvíli zvedla, ale brzy mne začala bolet levá ruka a odpoledne i pravá. Večer jsem měla obě ruce oteklé a pořádně červené, jak opařené. Snažila jsem se je mazat všelijakými gely a stahovat obinadlem, ale bolelo to jako čert. S prášky na bolest jsem to zvládla, ještě jsem upekla vánočky i štrúdl, s pomocí manžela naporcovala a nasolila krůtu. Ale ráno, to bylo hůř. Snacha to vyřešila. Řekla, že jedou pro mne a syn mne s ní odvezl na pohotovost do nemocnice.
Jak to dopadlo? Takhle:
Tak vidíte můj dnešní nejkrásnějš den.
Sice se směji, ale bolí to stále a navíc jsem invalida. Na levé ruce mám sádru, jednu kost zlomenou a druhou nalomenou. Na pravé ruce mám ortézu, tam to mám naražené. Chudák manžel má na čtyři týdny o práci postaráno, já toho moc nemůžu. Už teno č lánek ťukám hezkou chvíli jednou rukouu a už bolí, tak se omlouvám, že nějakou dobu budu více méně schopná jen číst vaše články a skoro nekomentovat, tak mi to promiňte. Já jen doufám, že jsem si toho letos vybrala už vrchovatě.
Držím všem pěsti, abyste si ten nejkrásnější den v roce užili v pohodě a ve zdraví. Sice usměvavá, ale bolavá Ježurka