Jak jsem tak psala, chodím zatím denně na naši polikliniku na rehabilitace a obstřiky. Potkávám se tam někdy s lidmi, se kterými už jsem tam byla, v jiném případě se seznamujeme a povídáme anebo si taky jen povídáme. Už dvakrát jsem se tam na magnetech, kde ležím skoro půl hodiny s někým vedle, povídala se známými.
Začnu-li od konce, tak dnes jsem tam byla na lůžku s jednou známou, která bydli kousek vedle a známe se i se svými protějšky už víc jak dvacet pět let. Venku se tak často nevídáme, ale na středisku potká člověk lidí hodně včetně těch, které dlouho neviděl.
Minulý týden jsem taky na magnetech potkala kolegyni. Když jsem tam přišla a ona mne oslovila, já jsem ji nepoznala. Je dost nemocná, má po onkologické operaci a stále prý to není dobré, bolí ji koleno tak, že musí chodit pomalu a s hůlkou, na operaci se bojí. Já se jí ani nedivím. Je jen o dva roky mladší a neviděly jsme se asi rok, tak jsme si toho moc ani neřekly, ta půlhodinka byla málo.
Když chodím na vířivku s tou zlomenou rukou, tak tam taky občas povídám se sousedkou vedle, to je vířivka na nohy. Minulý týden tam byla mladá dívčina, odhadla jsem ji tak na dvacet pět let plus mínus a bylo mi jí líto. Vyprávěla mi, že už má pět let RS (roztroušenou sklerózu) a jaké s tím má problémy a vůbec než jí přišli lékaři na to, co jí vlastně trápí. Přiznala, že už nemá maminku ä to mi jí bylo líto ještě víc. Byla milá a říkala, že se snad tam ještě potkáme. Nejraději bych ji objala.
Čekání na obstřik je vždy na delší dobu, je tam vždy dost lidí a v ordinaci nedělají rozdíl mezi tím, jestli jde někdo jen na obstřik nebo na základní vyšetření. Tak občas taky povídáme. No, taky se toho někdy dost dozvíme.
Minulý týden tam jedna paní vyprávěla, že sem začala chodit v září minulého roku a že přišla o berlích. Teď už tam byla „po svých“ a v pohodě. Nikdo prý nemohl přijít na to, proč nemůže chodit, až ten doktor, kterého jsem nedávno chválila, jak mi pomohl od urputné bolesti jen do takové snesitelné. To ráda slyším a těším se s každým.
Včera jsem tam také čekala na obstřik, byla jsem tam dřív díky předchozímu vyšetření jinde. Dostavila se mladá paní na první vyšetření, tak se informovala, jak to tam chodí. Dostaly jsme se až na mezilidské vztahy v práci, že to bylo určitě dříve lepší, to jsem mohla potvrdit. Pak jsme se dostaly i na problémy učitelů s dětmi ve škole. Říkala jsem, že moje snacha chodí ze školy úplně vyřízená a unavená, že učí na ZŠ ty nepřizpůsobivé. Paní říkala, že tam má taky jednu známou, že to ví, a když řekla, kde bydlí,, měly jsme jasno obě dvě. Můj vnuk chodí s její neteří, tudíž se zná i s mou snachou. No, není ten svět malý? Jinak bychom se asi nepotkaly.
No, vidíte, i tam si může člověk příjemně popovídat a dovědět se spoustu věcí. Přístupné na povídání jsou i některé sestřičky. Po čase si už lidičky pamatují a tak to tam docela jde. Teď, když svítí sluníčko a neklouže to, tak už to není tak zlé docházet na naši polikliniku jen dolů z kopce.
Krásné slunné dny bych přála nejraději všem už napořád, ale obávám se, že to ještě tak nebude. Krásně je ale všude i za špatného počasí, ne? Vaše Ježurka