Pokud někde čtu, že něco málem, ihned mi napadne jeden z posledních ošklivých zážitků z nemocnice. Byla jsem v roku 2016 do roku 2017 hodně času v nemocnici. Napřed u nás Mostě, doléčili mne v Kladně, kam jezdím stále na kontroly a případně se svými dalšími problémy. Je to sice „trochu z ruky“, od nás skoro sto km, ale nedá se nic dělat. Už mám přímé telefonické spojení na „mého pana doktora“, který je na mne moc hodný.
V nemocnici v Mostě jsem přišla s krví ve stolici. Byl to problém s tlustým střevem. Spousta vyšetření, aby nakonec moje paní doktorka konstatovala, že mám v tlustém střevě velký polyp, který je nebezpečný. Odebráním vzorku bylo zjištěno, že není zhoubný, ale je velký tak, že vadí a proto musí být odstraněn. Z Mostu jsem byla odeslána do Jablonce nad Nisou, kde mi polyp odstranili rektoskopem, tedy neotevírali mne, ale nebylo to nic příjemného.
Když jsem se vrátila z nemocnice domů, byl problém, ale nevědělo se kde a jaký. Byla jsem zpět v nemocnici v Mostě a následně jsem byla poslána na dialýzu, kde jsem byla celkem devětkrát. Pak nastoupila léčba antibiotiky. Já jsem po nich špatná, nedělají mi vůbec dobře. Tak mi střídali jeden lék za druhým a přidávali a přidávali. Byla jsem v nemocnici tři týdny a žádný efekt. CRP jsem měla skoro 300 a výsledky žádné. Ze dvou léků, které jsem brala před příchodem do nemocnice, jsem děnně brala léků dvacet. A žaludek stávkoval.
Už jsem toho měla dost a podepsala jsem reverz. Bylo to se mnou tak vážné, že mi moje snacha sehnala pomoc přes svou kamarádku v nemocnici v Praze a musela jsem hned další den jet do nemocnice do Kladna.
Tam mne museli napřed 14 dní léčit, než mi to CRP kleslo aspoň na 100, pak mne teprve mohli operovat. Ovšem hned po prvotním vyšetření v Kladně mi můj ošetřující lékař řekl, že jsem utekla hrobařovi z lopaty. MÁLEM jsem umřela na zápal plic a ještě další velké zdravotní problémy. Dopadla jsem tak, že mám stomii, ale žiju a díky tomu dlouhému léčení – neléčení musela jsem být operována dvakrát. Proto díky Bohu za to, že jsem dopadla tak, jak jsem dopadla. Další operaci už podstoupit nemohu, už jsem opravdu hodně stará, takže k tomu všemu mám ještě velkou kýlu a s ní jsou spojené i ostatní zdravotní problémy.
No, je vidět, že není nemocnice jako nemocnice, v jedné mne málem pohřbili, aby mne mohli zase v jiné vzkřísit. Je to bohužel tak.
Teď už jsem vděčná za každé nové ráno, jak říká jedna moje milá paní spisovatelka, která byla také na hranici smrti.
Všem vám přeji krásný den a už nikdy více tyto ošklivé problémy, nebo aspoň někde, kde tomu opravdu rozumí.
Vaše Ježurka