Dnes byl den jak malovaný, i když chvílemi pršelo. Maminka je už zase doma, u mé sestry, dnes ji přivezli z nemocnice. Je to hrdina!
Ano, dnes už je zase maminka po týdnu z nemocnice doma. Ještě má dobrat do neděle antibiotika, ale je na tom podstatně lépe, jen musíme doufat, že ji to chvíli vydrží.
Jeden problém to však ještě má. Maminka byla už před odjezdem chvílemi dost zmatená a dnes se vrátila z nemocnice dost popletená. Já jsem s ní sice mluvila až odpoledne, to byla už hodně klidnější, ale hned po příjezdu domů k sestře jí tvrdila, že to není doma, že je obě někam zavřeli (ale kdo?) a přetáhli prý sestru na jejich stranu. Marně ji to sestra vysvětlovala. My věříme, že se to všechno zase srovná, že ji dávali nějaké léky, které asi mají na ni takový vliv, teď už zase bere opiáty v náplastích, snad si to zase sedne. Důležité je, že nejsou tak strašné ty bolesti.
Všichni říkají, že má maminka dobrý kořínek, ale to nevím. Neměli zrovna „bohatý stůl“, když to řeknu kulantně, kolikrát neměli co jíst. Maminka se narodila jako poslední – nejmladší dítě, už osmá v pořadí. A o to je to vzácnější, že se dožívá tak vysokého věku. Její táta nebyl moc zodpovědný, byl prý sice dobrý řemeslník, proto ho mistr nevyhodil, ale moc rád se napil a kolikrát přišel domů po výplatě bez výplaty. No maminka nemá moc hezké vzpomínky na svého tátu. Ale její maminka – moje babička by byla vhodná kandidátka na svatozář. Byla to opravdu hodně trpělivá, obětavá a výjimečná žena. Zemřela ve svých nedožitých šedesáti letech. Já si to pamatuji, chodila jsem do první třídy.
Tak teď zase můžeme doufat, že se maminka té stovky dočká. Byli bychom všichni její děti, vnoučata i pravnoučata moc rádi.
No a tím jsem vám všem chtěla hlavně poděkovat za přízeň, za to, že jste jí všichni drželi palečky a můžete tedy pokračovat.
Všechny zdraví vaše dnes šťastná Ježurka