Je to s námi všemi stále hodně zlé, já vím. Ale můžeme s tím něco dělat? Nemůžeme, dodržovat to, co máme a modlit se, tedy aspoň něco.
Ven zbytečně nechodíme, jen nakupovat, ale i to nám děti nedoporučují, ale nám se moc nechce je pořád zatěžovat, i když je to někdy nutné.
V pátek jsem potřebovala něco koupit v lékárně. Dovnitř se chodí po jednom, tak stojí fronta venku s pořádnými odstupy, hlavně to dost trvá, asi hlavně ty e-recepty, ale vydržíme. Jen to stání je pro mne hrozné. Hned potom jsem si musela na chvíli sednout venku na lavičku, abych mohla jít dál, no s tím už fakt nic nenadělám.
Jinak se snažíme fungovat dona normálně, vaříme, nakupujeme, uklízíme, ale vše jen dle možností, přiznávám. Dnes jsem se dala do pečení buchty. Dělala jsem kynutou buchtu s tvarohem a ovocem, nahoře žmolenka, ale dělala jsem ji na velký plech, abych mohla dát polovinu na mrazák a nemusela tak péct každý týden. Už mi to jde čím dál hůř a i manžel prohlásil, že si budeme asi pečivo kupovat. No, uvidíme, jak to dodržíme.
Tak to je ona, ale už je načatá. Ovoce jsem koupila zmražené a bylo to dobré.
Jinak si myslím, že už nás to někdy ta situace zmáhá, hlavně ty nervově labilnější, že? Tento týden vyskočil z okna u dcery v domě jeden mladší pán z třetího patra. Až mne mrazilo. Musíme vydržet, i když to fakt není lehké. Já jsem nějaká línější a nic moc mne nebaví a věřím, že to mátě většinou stejně.
Proto všem přeji, abyste se nedali a vše zvládali, ono nám nic jiného nezbývá.
Lepší časy a krásné slunečné dny vám všem přeje Ježurka