Dnes to bylo ale krásné dopoledne! Včera jsem si objednala nákup u dcery, která bydlí v Mostě, nabízela se mi už několikrát, abychom nikam nechodili, tak jsem si řekla aspoň o ty těžké věci, protože už taky máme málo síly.
Většinou nám nakupuje syn, protože to má k nám blíž a jezdí nakupovat ještě i pro druhou babičku, tak to vezme při cestě. Dcera se ale už několikrát nabízela, tak jsme si řekli, že budeme děti střídat.
Napřed zvonil mobil. Já jí předtím volala, tak jsem myslela, že mi volá zpět. Ano, volala, ale byla už za dveřmi. My jsme měli zrovna nandaný oběd na talíři. Převzali jsme si nákup, zaplatili a dcera hned šla. Respektujeme to, že se nemáme navštěvovat. Jen za dveřmi a s rouškou. Vždy, když jsou tady děti, tak jim ještě z okna zamáváme. Teď jsme čekali nějak déle, říkali jsme si, že s někým na chodbě povídá. A vtom znovu zvonek. Že by něco zapomněla, to mne první napadlo. Ale ne, nebyla to dcera, byl to syn se snachou, kteří přivezli také nákup. Snacha se omlouvala, že vzali jen ty nejnutnější a těžké věci. Nevadí, že se nám sešlo něco dvakrát, aspoň to déle vydrží, jsme rádi. Každý přivezl něco navíc, něco, so nás potěšilo. Syn se snachou nám přivezli i jahody a dcera zase slané tyčinky, co máme rádi a oba přivezli dědovi jeho milované pytlíkové polévky. On si teď zvykl mít denně polévku a ty v sáčku, kuřecí i slepičí mu moc chutnají. Já bych to nepolkla, ale proti gustu…
Tak jsme byli moc potěšení a já jsem si říkala, že máme fakt hodné děti, že jsem je dobře vychovala. Už se zase těšíme, až se budeme moci sejít všichni spolu. Snad se dočkáme a budeme se držet fakt doma a budu pomalu pokračovat v jarním úklidu, ale jen tak, na co stačíme.
Děkujeme tedy hlavně Vám, naše milé hodně děti, jsme rádi, že vás máme.
Všechny zdraví spokojená a také šťastná Ježurka.
PS: To mne ještě ráno před osmou volala sousedka z 1. patra, že jede do Billy, jestli nepotřebuji něco koupit. No, nemám já se skvěle?