Já se chci všem omluvit, že moc nereaguji na blogy, nestíhám. Už jsem psala, že jsem nějak víc unavená a navíc už jsem zase dostala zakázku. Šiji hlavně roušky, i když ostatní úkoly by se taky našly.
Včera jsem si volala k PL, jak se to teď praktikuje, že potřebuji napsat zase žádost o mé stomické pomůcky. Dobře. Funguje to jako dřív, čili na základě seznamu, který mám u sebe v kartě a mém zavolání, mi sestřička vypíše požadavek, doktorka podepíše a já si pro to musí dojít, protože to posílám poštou tam, odkud mi ty pomůcky chodí. Potud dobrý.
Jen mne dojalo, že jsem viděla na vstupních dveřích u PL parte. Zemřela ta nejhodnější sestřička. Nevím, proč, sestra se o tom teď nechtěla bavit, když jsem se jí zeptala, ale vím, že se stala teprve loni prvně babičkou a byla jen asi o dva roky mladší. Škoda je jí a hodně. Tak jsem ji oplakala. Já vlastně teď obrečím každého, kdo zemře, je to ošklivá doba.
Dnes jsme šli zase trochu nakupovat. Asi si někdo myslí, co blbneme, když jsme sami dva a děti nám obě v neděli nakoupily, ale třeba jogurty, chleba, šťávu na pití, ovoce a tak, pro to si dojdeme. No a když už jsme byli venku, tak si manžel vyzvedl léky, které jsem mu taky nechala napsat a hned jsme byli o tisíc korun lehčí. Ale co, to přežijeme, jsou horší vci, já vím.
Musím říct, že v obchodě jsme byli cca v půl deváté, opravdu tam moc lidí nebylo a měli pečivo balené i po jednom, asi mysleli na to, že tam mají nakupovat hlavně důchodci a ti nepotřebují rohlíky nebo jiné pečivo pětkrát, že?
Tak jsem si teď dala kávičku a malou přestávku a jdu zase pokračovat. Sednu si na druhou stranu ke stolu a budu pokračovat v šití. Zase ty roušky, ale když sousedka potřebuje, musím se do toho dát.
Všem přeji hezký den a všichni se držte! Zdraví vás Ježurka