Tak dlužím vysvětlení, jak to dopadlo s mými koleny. Po ozářkách, na kterých jsem byla a dokončila je začátkem května, jsem měla jít po třech měsících na kontrolu na ortopedii. Když jsem se objednávala, tak jsem přišla na řadu až za tři neděla a to bylo minulý týden. Od doktora jsem přišla velmi zklamaná. Závěr byl ten, že mi doktor řekl, že moje problémy prý nejsou ortopedického původu, ale neurologického. Myslela jsem, že mne klepne, on mne léčí půl roku na tu moji artrózu a pak mi sdělí, že mám smůlu a mám jít na neurologii, nebo mám jít k mé praktické lékařce, aby mne objednala do Mostu na odd. léčby bolesti. Protože jsem si vyslechla od jiných pacientek, jak by to dopadlo, tedy také bez efektu, toto jsem odmítla. Zbytečně jsem absolvovala cesty do Ústí na to ozařování kolen a utratila zbytečné peníze, a děti mne zbytečně vozily do Ústí.
Objednala jsem se tedy na neurologii, kde jsem byla včera. Paní doktorka je velmi vstřícná a napsala mi aspoň léky na bolest a uvidíme, co bude dál. Nejhorší je pořád to, že stále padám a v poslední době už dvakrát jsem upadla, sice doma, ale dost ošklivě a vždy to mělo nějaký dopad, nehledě na to, že jak se octnu na zemi, sama nestanu ani náhodou. Už dvakrát jsem upadla na stejné koleno, které mne stále bolí a kleknout si? “ Ani náhodou. Tak uvidím, co bude dál, budou-li tabletky na to padání stačit. Jestli to nepomůže, rozhodla jsem se požádat jednu známou v nemocnici v Praze, zda by mi tam mohli pomoci. Jinak už nevím, co dál.
Začala jsem tedy brát léky a mám se pak u paní doktorky ohlásit, jestli tyto prášky aspoň zaberou na ty moje problémy. Zase bych ráda chodila ven a budu taky doufat, že bychom se mohli začátkem příštího roku přestěhovat do menšího bytu a hlavně bez těch našich nekonečných schodů. Máme zažádáno a slíbeno, tak uvidíme.
Všechny zdraví Vaše Ježurka
Milá Ježurko!
Nechci Ti brát naději, ale prášky na bolest, zas moc nepomohou. Možná si rychleji zničíš ledviny nebo játra. Možná by byly lepší náplasti a každopádně Praha s odkazem kamarádky. Já kdybych spadla na zem, tak se taky nezvednu a nevím, komu by se to podařilo. Vím, jak zkoušela Lidunka, mazala si kolena alpou s hřebíčkem, mastí s kostivalem či koňskou mastí. Trochu to zabralo, ale chybějící kolagen věkem těžko nahradíš. Kolena si každý den vázala obinadlem pod kolenem a přes koleno nad něj. Akorát jedno polopružné obinadlo. Držím palečky, aby bolesti brzy odešly daleko.
Milá Haničko! Mně už na ta kolena nic moc nepomůže, prý jen operace, ale tu vzhledem k mému věku už nemohu, tak aspoň trochu bych byla ráda za tu pomoc od bolesti. A prášky skoro neberu, jen půlku na srdíčko a náplasti nesnáším. Tak vidíš a pak „babo raď“.
Libuško, držím palce, aby léky trochu zabraly a možná by bylo nejlepší obrátit se na tu vaši známou v Praze. Snad vám vyjde i přestěhováni do menšího bytu. My bydlíme ve třetím patře a někdy bych brala přízemí. Opatruj se.
No uvidím, třeba na to nakonec dojde, ale určitě bych nějaký čas musela pobýt v Praze v nemocnici a to se mi moc nechce s tou mou stomiií, není to nic dobrého a tak se toho bojím, Kdo to nezná, neví co je to za problém v cizím psotředí.
S koleny je potíž, prášky bolest utlumí, ale neléčí. Snad natrefíš na schopného lékaře … To přestěhování je dobrý nápad, doufám, že přízemí nebo dům s výtahem. Už jste tak mohli bydlet pár let, tak aby to vyšlo. ☺
V podstatě se to vyléčit nedá. Artróza se bude věkem zhoršovat a operace už nepřipadá v úvahu. Držte palce, aby nám vyšlo aspoň to stěhování, ty schody jsou už velký problém. Je jich 63. A v tom novém bytě bude jen jedno patro a ještě k tomu s výtahem. To by byla paráda.
Libuško, držím palečky ať se vyřeší zdravotní stránka. Přestěhování bude určitě přínosem. My bydlíme v domě s bezbariérovým přístupem a nyní máme dva nové výtahy, jsou větší a tak manžel rovnou z obchodu zajede vozíkem s nákupem až ke dveřím bytu. Dům bez výtahu je pro na starší a méně pohyblivé velkou překážkou. Určitě budete rádi a spokojení. 🍀
Doufám, že léky zaberou a s tím bytem to vyjde 🙂 budu držet pěsti 🙂
Děkuji, bylo by to fajn, kdyby to vyšlo, jak jsi psala.
To padání zní moc nebezpečně. Ach jo, to je děsné, Ježurko. 🙁 Můj děda teď spadl a zlomil si nohu v krčku. U starších lidí to dokáže být fatální. Držím palce, aby se ti nemoc s koleny zlepšila a už jsi nepadala.
Moje maminka taky často padala, ale byli jsme rádi, že padala šťastně. Ale nakonec, když se přestěhovala k sestře, prakticky nikam nechodila, ale upadla v pokoji a odnesl to krček. Sice ji odoperovali, ale už nechodí. Dostala 3 x antibiotika, tak po operaci už nezačala chodit a tak je jen ležák. Strašně se bojí, kdybych upadla venku, bylo by to horší.
Libuško,myslím na tebe.Přeji ti uvolnění bolestí.U nás je to taky stejné s lékaři.Přihlásí tě k sobě. Udělá jednou za rok kontrolu-jakože…a má vyděláno.
Pá Eva
Evičko, oni jsou páni a my musíme vydržet. Můj ortopéd mne vyšetřoval častěji, ale zase mi poslal se léčit až do Ústí zbytečně.
S něčím podobným se teď potýká i manželka a musel jsem odjet o týden dřív z chalupy, kde jsem byl na dovolené.
Jo, bez manželovy pomoci bych nezvládla skoro nic, už jsem nevydržela ani vařit, tak bereme obědy, které nám donáší až k nám do 3. patra.
Všichni se divili v našem domečku, že si nevařím a nechám si obědy vozit. Jenže vařit jen pro sebe? To neumím a taky bych musela jít něco nakoupit, z vody nic neuvaříš. A jsou dny, kdy se nepostavím na nohy nebo jen bídně kulhám po bytě a tak jsem ráda, že dostanu oběd až do bytu. Někdy je to dobré a jindy ne, ale už jsem se naučila i občas oběd odhlásit a udělám si třeba vajíčka nebo těstoviny s Lučinou. Nakonec těch strávníků je víc. Kdo není omezován dietou, tak to má lepší, ale já nechci nic riskovat a brát jídlo z hospody, když se mi nabízí žlučníková dieta.
Libuško, mám to podobně.Jak jsem z lékařských zpráv vydedukovala, všechno se odvíjí od mé páteře. (Spondylóza Th páteře). Taky občas padám, ven jen s hůlkou nebo trekovými holemi a teď jsem si pořídila i chodítko na kolečkách. Páteř operovat nejde pro stáří a dlouhou narkózu, která by byla možná poslední, co by se mnou udělali. Tak beru ob den prášek na bolest a dělám jen to, na co stačím. Schodům se vyhýbám kde můžu a tak už to do té závěrečné nějak doklepu. Operovat už nic nechci i kdyby mně chtěli vyměnit třeba koleno, které mě taky bolí. Bolí i ramena a zápěstí, ale s tím se dá žít i když je to mizérie. Pan profesor na neurochirurgii, kde mně před 40 lety operoval plotýnky mně poradil. Když vás to bolí, vemte si Alnagon, já si ho taky beru, když mě bolí hlava. Tak co chtít víc?
Věřím, že léky na bolest alespoň trochu zaberou a určitě bude líp. Dobře bude, když nebudeš muset do schodů. Já velmi dobře vím, co to obnáší za problémy a jak jsem si užila strachu, když jsem schody musela absolvovat. Naštěstí už teď nemusím a je to skvělé. Hezký zbytek dne.