Když jsem minulý týden přijela z nemocnice, tak ještě jsem neměla uklizenou tašku, už mi zvonil mobil. „Kdopak mi volá?“ řekla jsem si, bylo to milé překvapení. Volala mi moje bývalá dlouholetá kolegyně, která bydlí v našem městě, jestli nepůjdeme do města na kávičku a zákusek.
Domluvily jsme se napevno na včerejší odpoledne. Venku bylo nádherně, hodně lidiček chodilo ještě v letním a ono bylo opravdu krásně. To nám ale nebránilo v tom, abychom se posadily do cukrárny a objednaly si kafíčko a zákusek.
Máme v cukrárně už svoje místečko v koutku, kde nás nikdo neruší. Tak jsme se daly do povídání a vzpomínání. Vzpomínaly jsme na všelijaké příhody z práce, které byly opravdu úsměvné. V práci jsme byly čtyři kolegyně, ta nejstarší již není mezi námi a ještě jedna nám chyběla, ale ta je zase „nepojízdná“. Špatně ji poslouchají nohy, měla jít na operaci s kolenem, ale stále to nějak nevychází. Už jednou jí to odložili a aby se to nepletlo, tak před půl rokem upadla doma, ale tak nešťastně, že si zlomila nohu v krčku. Byla dost dlouho v nemocnici a pak ještě v LDN, už chodí, ale jen doma a hodně opatrně. Já věřím, že zabojuje tak, abychom se mohly v té cukrárně sejít všechny tři.
To je bývalá kolegyně a kamarádka
Po chvíli povídání jsem kamarádku požádala, jestli by šla se mnou, že potřebuji něco nakoupit, nějaké dárečky pro někoho. Ano, tak jsme obešly náměstí, já si koupila co bylo třeba a jela jsem autobusem dvě stanice domů. Určitě se zase brzy setkáme. Kamarádka jezdí v létě hodně na zahradu, kterou má dost daleko, tak tam často v „boudičce“ přespává nebo tam hlídá vnoučátka.
Vlastně jsem byla včera dvakrát ve městě, dopoledne něco nakoupit a sama, protože manžel měl takové bolesti kolen, že nemohl vůbec chodit, tak jsem ho výjimečně nechala doma. Ale bohužel opravdu mi to samotné nechodí dobře. A už vůbec ne po schodech, kde se nemohu něčeho chytit. Ale vše dobře dopadlo.
Krásné „babí léto“ prý už končí, tak jsem ráda, že jsem si ještě trochu užila sluníčka.
Krásné poslední podzimní dny vám přeje Ježurka