Moje dost důležité pády – 2. část

Když jsem to slíbila, tak budu pokračovat s mými pády, těmi důležitějšími, někdy až krutými, o  některých jsem už psala, no tak to dokončím.  Jsou to hlavně ty, na které jsem si vzpomněla po delší době.

Když ještě maminka bydlela u bratra na Plzeňsku, střídaly jsme se se sestrou a jezdily jsme za ní – já z Litvínova a sestra z Brna – každých cca šest týdnů. Vždy jsme jí po cestě nakoupily jídlo, abychom měly z čeho vařit a maminka měla také něco k večeři a tak.

Vždy jsem se s dcerou nebo se synem, podle toho, kdo mne tam vezl zastavila v nějakém větším marketu nakoupit a pak jeli rovnou k mamince. Většinou jsme dost pospíchali, tak jsem jednou pospíchala tak rychle, že jsem šlápla vedle schodu přímo v našem domě, když jsem šla do auta, sjelo mi to, já jsem si sedla na zadek a sjela přes cca tři schody. No, nic to nebude, říkala jsem si a šla honem dolů, kde na mne čekal syn v aute. To bude v pohodě, myslela jsem si, ale hned, když jsem vyšla z auta do obchodu, tak jsem to už cítila a dost špatně se mi šlo. Než jsme přijeli k mamince, tak jsem měla kotník jako bačkoru. Maminka mne posílala hned s synem zpátky domů, ale řekla jsem , že to dám a udělám, co maminka potřebuje. Syn mi tu nohu ovázal, napřed kapesníkem namočeným v octanu a pak elastickým obinadlem.

Nebudu to natahovat, zůstala jsem a s mírným odpočinkem jsem udělala včetně vaření vše, co bylo třeba. Když jsem přijela domů, noha byla fialová do modra a zelena a otok nemizel ani po stažení  a ošetřování octanem. Nakonec jsem musela na chirurgii, dostala jsem škrobák a pozvali mne na kontrolu. Trvalo to poměrně delší dobu, než jsem si myslela.

To jsem sebou dokázala taky praštit o zem rovnou před domem a to jsme měli jet za dva dny na dovolenou. Odneslo to koleno, musela jsem také na chirurgii a dovolená se musela zrušit. No jo, to jsem celá já.

Taky se mi povedlo krásně sebou praštit na tramvajových kolejích. Kdyby jenom to, bylo to na prvního máje před průvodem, odkud se mi chechtaly kolegyně a já byla tenkrát těhotná a v devátém měsíci. Naštěstí se mi nic nestalo.

Taky v době, když jsem ještě chodila s manželem tancovat, tak jsem se jednou tak roztočila, že mne manžel neudržel, já spadla na zadek a zajela k nějakým lidem pod stůl. Nemohla jsem ani vstát, jak jsem se řehtala, ale manžel mne naštěstí zvedl a nenechal mě tam. To bylo také bez úrazu, ale ta ostuda!

Taky jsme jednou s manželem ještě v době, když jsem byla poměrně mladší blbli a tahali se o přikrývku.  Manžel ji pustil dřív a já přistála pod stolem, ale vstát to jen tak nešlo. Špatně se mi dýchalo, bolelo to jako čert a musela jsem další den místo do práce, tak k doktorovi. Ten když viděl moje záda, tak se zhrozil, že to dlouho neviděl. Na RTG mi zjistili, že mám jedno žebro zlomené a pár jich bylo pohmožděných. Ano, je to bohužel pravda, že jsem s chřipkou nemarodila snad nikdy, ale na úrazy jsem byla jednička.

Myslím že nejkurióznější můj úraz byl v době, když mi bylo třicet let, to jen zdůrazňuji, že jsem byla dost mladá a byla jsem práci. Pracovník úraz to byl. Měly jsme kanceláře ve dle sebe s kolegyní a občas jsme musely něco řešit  spolu. Já si stoupla mezi otevřené dveře, rukou jsem se opřela o futro a jednu nohu jsem měla pokrčenou  do té doby, než mi ta druhá noha podjela a já si na tu nohu pod sebou sedla. Vyprávějte někomu, že jste měla v kanceláři pracovní úraz, kde jsem si zlomila čtyři prsty na noze! Vstát mi pomohla kolegyně a taky mne odvedla o jedno patro výše, kde měla ordinaci naše praktická lékařka. Bohužel bylo už odpoledne, na RTG už nikdo nebyl, tak mne odvezla sanitka domů a druhý den se doprav holka jak chceš na středisko na rentgen. Ano, dostala jsem sádru a odvezla mne sanitka zase domů. Než mi dali chodící sádru, musela jsem skákat po jedné noze a pak mí tu sádru zase šest týdnů. Když mi pak dělali kontrolní RTG, tak zjistili, že tam mám ještě jednu malou kůstku zlomenou a šup dali mi ještě na týden škrobák.

A teď ještě poslední dva úrazy z poslední doby, o kterých jste někteří opravdu četli. Bylo to takhle před vánočními svátky, přesněji řešeno den před Štědrým dnem. Šli jsme s manželem na polikliniku (stejně zbytečně, protože tam nikdo nebyl) bylo tenkrát náledí, a to se hodně špatně šlo z prudkého kopce dolů. No, jasný,  hádáte dobře. Práskla jsem sebou, nic jsem necítila, vstala a šli jsme dál. Až později po cestě zpět domů mi začaly bolet ruce, protože jsem se o ně při pádu opřela. Ještě jsem zadělala na vánočky a udělala bramborový salát. Večer už byly ruce oteklé s červenými fleky. Na Štědrý den ráno to bylo markantní, tak jsem volala syna, co s tím. Poradili mi se snachou, abych se rychle oblékla a jedeme prý na pohotovost do nemocnice do Mostu.  Tam jsem pochopitelně šla okamžitě na RTG a pak následně na chirurgii. Syn se snachou čekali v čekárně a když  jsem vyla ven, tak se začali smát. Já měla levou ruku v sádře a pravou v ortéze. Barevně řečeno – levá ruka v bílé barvě a pravá v černé. Na Štědrý den, Na první svátek měla přijet dcera s rodinou na oběd.

No dali jsme to dohromady, něco uvařila dcera, manžel pomohl zvedat hrnce a já jen radila.

A ten můj poslední větší úraz byl asi před 2 roky, když jsem si chtěla rychle jen tak otřít okno v obýváku. Dala jsem si k oknu židli a k ní stoličku, abych tam vylezla. Když jsem se vracela ze židle na stoličku, šlápla jsem vedle a už jsem letěla. Za mnou byl konferenční stolek se silnou skleněnou deskou, na něm kbelík s vodou. Já ležela na zemi, všude binec, manžel v šoku. Zavolal mi sanitku, tam mu poradili, jak mi dát první pomoc  a hned přijeli, na chirurgii v nemocnici už na mne čekali. Hlavou jsem rozbila to silné sklo na stole, kolem mne krve „jako z vola“, že to tak musím přiznat. Manžel hned volal na pomoc syna se snachou, snacha drhla koberec od krve, syn sbíral střepy a uklízel vše do kontejneru. Já měla na hlavě asi sedm stehů a pak mne poslali domů. To už na mně za dveřmi chirurgie čekal syn se snachou, aby si mne odvezli. Ani nevím, co jsem měla tenkrát k obědu, protože jsem oběd uvařit nestihla, ale něco jsme určitě později jedli.

No, pádů bylo za ty roky určitě ještě víc, ale toto jsou ty hlavní, ty větší. Když jsem padala jako mladá, doktor mi říkal, že mám nízký tlak a volné vazivo v kotnících. Já se jen divím, že jsem to všechno ještě přežila.

Doufám, že jste se taky aspoň trochu pobavili a já si teď musím dávat velký pozor, protože se mi zase pořád točí hlava a nic ne a ne zabrat. Všechny vás zdraví vaše Ježurka