Tak jsme včera oslavili Den matek. No, nevím, zda všichni slavili, ale myslím si, že se vrývá do paměti stále více lidí. Já ho uznávám, tak jako uznávám MAMINKU jako největší autoritu a nejdůležitějšího člověka – samozřejmě byla už před mými dětmi. Ale po včerejšku jsem se díky mé vnučce Ladě musela více zamyslet. Maminkou je také moje dcera, snacha, teta, švagrová atd. To jsem si dříve ani tak neuvědomovala, ale díky Ladě, ano, je to tak. Věřím, že maminkou bude jednou i ona sama a jak to tak pozoruji, tak si myslím, že bude jednou hodnou maminkou, ale až potká toho správného. Na druhou stranu zase je důležitý fakt, že není matka jako matka. Ty, které mám na myslí, nemají s maminkou nic společného. Ty, kterým dítě vadí, které se mu nevěnují, které mu ubližují a dokonce takové, které se svého dítětě „zbaví“, ty bych matkami vůbec nenazvala. Je ovšem pravda, jak napsala moje vnučka, že si zaslouží být ctěny jako matky ty, které dítě sice neporodily, ale vychovaly a to si myslím, že je dost důležité. A proto opravdu mějme na paměti, že maminka je (tedy aspoň v mém případě na obě strany) jedinou jistotou, která nikdy nezklame, nezradí, neřekne ne, tedy myslím tu maminku s velkým M jakou mám já a jakou se snažím být sama. Jsem ráda, že ještě mám svoji maminku, která už bude mít za chvíli 89 let a modlím se, aby mi ještě vydržela, protože vím, že jak ztratíš mámu, ztratíš domov! Tak maminky, hodně zdraví!