Tak to je ONA. Kamarádka mé maminky, říkáme jí Lucinka a bude jí už 8 let. Je to hodně „chlupatá“ kočka, která k bráškovi do domu zabloudila, tak si ji nechali. Je dost chytrá, babička si s ní povídá fakt jako se svou kamarádkou, protože s ní tráví asi nejvíc času. Lucka se ráda vyhřívá na střeše a tak někdy chodí k mamince střešním oknem. Někdy i brzy ráno zamňouká u okna, ale když na ni maminka zavolá kšic!, tak odejde. Posledně, když jsem tam byla, tak začalo pršet a Lucka si zamňoukala u okna. Maminka má ráda všechny, tedy i zvířátka a Lucinku asi nejvíce, tak ji pustila dál. Lucka skočila na šicí stroj, který je pod oknem, odtud na zem, tam měla maminka připravený hadr, aby jí utřela tlapičky, ona držela a předla. Byla ráda, že je v suchu, když začalo pršet a všichni víme, že kočky moc vodu nemusí. Pak si zase mňoukne, že má hlad, maminka se jí ptá, co chce, dá ji „napapat“ a to, co nesní, jí pomůže. Přidrží ji misku nahnutou u čumáčku, protože Lucinka nemá přední zuby, tak dost dobře nemůže to jídlo nabrat. Pak se ještě zeptá, jestli si dá mlíčko, a když je Lucka spokojená, umyje se a zalehle buďto na „své“ místečko, nebo jinde, má v podstatně vše dovoleno. Co ale opravdu nechápu, jak pozná, že je pátek. Maminka si celkem pravidelně při pátečním nákupu kupuje šunku a Lucka ví, že taky dostane ochutnat. Když jsem tam teď byla, začala mňoukat a chodit kolem lednice, i když byla „po o“. Na dotaz, co chce, odpověděla švagrová: No přece šunčičku, je pátek! No tak to opravdu netuším, jak má ten kalendář srovnaný v hlavě. Jen jim oběma přeji, ať jim to spolu vydrží! Stýskalo by se totiž dost oběma!