Tak se tento týden moc nepovedl, nemyslím počasí, ale nás dva doma. Manžel byl minulý týden na kontrole u odborného lékaře, který konstatoval, že problém, který měl před měsícem, je zažehnán a objednal ho ke kontrole až v lednu příštího roku. Jenže: problém se vrátil i při braní předepsaných a změněných tablet, objevil se v úterý a ve čtvrtek zase. Manžel na nervy, mně to nepřidalo. Ale ukázala se „síla Hujerovic rodiny“. Snacha řekla, že už se na nás nemůže koukat, jak se trápíme, nelenila a zavolala kamarádce do Prahy, aby manžela objednala na vyšetření tam. Říkala, že víc doktorů víc ví a má jistě pravdu, jsme jí za to moc vděčni a budeme doufat, že nám v Praze pomohou aspoň do té doby, než se „problém“ nevyřeší. Tedy ne důsledek, ale příčina, nad kterou si tady doktoři lámou hlavu několikrát ročně již devět let. Tak jedeme v pondělí do Prahy a „hin sa ukáže“!
No, přece já nebudu pozadu, ne? Mne trápí hlavně už řadu let ty moje bolesti páteře, jak bederní, tak krční a přesto, že už půl roku beru dost silné léky na dlouhotrvající problémy s ramenním kloubem, léky mají v indikacích napsáno, že léčí revmatickou artritidu a ten druhý bolestivé stavy, související s onemocněním páteře a kloubů, někdy mi je tak zle, až je mi špatně od žaludku. Moje neuroložka je nemocná a už prý vůbec nebude a praktická lékařka se divila, že při braní tak silných léků mě ještě bolí páteř. No, je vidět, že musíme mít oba něco extra.
A abych dokázala, jak psychika dokáže „zblbnout“ člověka, tak uvedu příklad, jak jsem dnes ráno nakupovala: Šli jsme na trh, viděli letní jablka a meruňky, tak jsme si je koupili. Vím, že nemáme brambory, tak je jdeme koupit a jdeme ven z trhu. Říkám manželovi, že je škoda, že tam neměli borůvky, že bych si dala plněné knedlíky. No, zkrátím to, měli a hned vedle těch jablek, neviděla jsem je. Tak jsme se vrátili, koupila si borůvky a zase odcházíme, když v tom si vzpomenu, že chci dělat k obědu květák na mozeček a květák jsem zapomněla koupit. Jo a taky jsem chtěla upéci švestkový koláč a švestky taky nemám. Tak se vracíme, koupíme květák i švestky a zase jsme na odchodu, ale ouha! Ještě jsem zapomněla na cibuli, tak jdeme zase zpátky. Jo a to se přiznám, že cedulku s nákupem jsem měla stále u sebe, ale v kapse. Ještě že jsme se nevraceli stále k jednomu prodejci, ale ke třem, i tak si asi mysleli, že jsem pěkně sklerotická babka. No a dnes bohužel měli pravdu. Tak to dokáže s člověkem „narušená“ psychika důsledkem špatného zdravotního stavu manžela. Tak doufám, že příští týden bude líp!