Správně, advent je už za dveřmi a já před chvílí četla na mém oblíbeném webu, jak už některé šikulky pečou na Vánoce a já zatím nic. Ani jsem ještě nestihla umýt to poslední okno, ale dnes to fakt nešlo. Vrátili jsme se z nákupu jako sněhuláci, to by nešlo moc dobře, tak jsem se věnovala jiné uklízecí činnosti v bytě, ale mám ráda tu vůni vánočního cukroví, i když už to není, co to bývalo. Loni jsem se domluvila s dcerou a pekla jsem jen 4 druhy místo mých dřívějších obvyklých 10 – 14. Já jí dala většinu a nechala si pár kousků, ona pekla asi 8 druhů a od každého jsem také dostala trošku. A abych nezapomněla, jeden druh – ten, co má manžel nejraději – ten jsem mu upekla jen pro něj – se sladidlem. Tak proto „normálního“ cukroví jen minimum pro mne.
Těsně před Štědrým dnem ale peču vánočky. Tři. Pro dceru, syna a mne. Z té mojí pochopitelně ještě nabízím hostům (tedy zase dětem a vnoučatům), no a pro manžela peču štrúdl. Bez cukru, jen se sladidlem, on ho miluje, vánočku nemusí.
Tak i přesto, že u cukroví už tak nevydržím jako dřív, mám tuhle vánoční atmosféru ráda a už se na ni těším. Snad to zdravotně zvládnu, co snad? MUSÍM. A je to.