Pravidelně ráno každý všední den chodíme s manželem nakupovat. Každý nese něco, manžel to těžší v batůžku, no a já to lehčí pak v tašce. Potřebovali jsme dnes mimo chleba koupit i brambory a když jsem viděla to naše prázdnotou zející tržiště, kde jinak nakupujeme, tak jsem si tak říkala, že proto tedy někteří „trhovci“ ví, kolik co stojí ještě než se stačí zastavit ručička na váze a proto jim také tato váha pořád vyhovuje. Správně. Mají dlouhou zimní dovolenou a nějak si musí „našetřit“ na tuto dobu! Nevím, co v zimě dělají, nebo čím se živí, ale je pravda, že si asi pořádně odpočnou!
Dalším případem jsou „naši“ bezdomovci. Máme jich tady u nás několik, denně je potkáváme, jak korzují okolo „fajle“, kdyby si svlékli to oblečení, tak stojí samo v koutě, ale je pravda, že jen málokterý z nich žebrá. Máme tady jednoho nejznámějšího, zná ho určitě celé naše město, jmenuje se Paĺo a každému, koho potká říká „ahoj“! Tak takovouhle dovolenou, tu jim tedy nezávidím, ale na druhou stranu si říkám, jaký je smysl jejich života a přece jsou na světě rádi! Jen se tak trochu divím, copak opravdu není jiné řešení? Teď v zimě to pro ně musí být hodně kruté a myslím, že ne každý je „svého štěstí strůjcem“.
Všem přeji hezký den!