Barvy bereme všichni jako samozřejmou součást našeho života. Podle barev lze seřadit i čtyři roční období.
Jaro – doba, kdy všechno kvete, tady je hodně pestrá škála barev, ale jaksi se mi spojuje s jarem barva samozřejmě zelená, ale i žlutá. Asi proto, že všude kolem našeho domu i cestou, kterou denně chodím kvete zlatý déšť. Dnes jsem dokonce prvně viděla keře zlatého deště ostříhané do krásné koule. Vypadalo to moc hezky.
Léto – tady u mne převládá modrá a také zelená a béžová. Modrá jako barva vody ke koupání, zelená jako tráva u vody a béžová jako písek u moře. Prostě to tak vidím.
Podzim – tam mám taky zcela jasno. Všechny odstíny barvy hnědé, červené, béžové. To se zbarvují listy na stromech než odpadnou. Kolorit těchto barev je na pohled také moc hezký.
Zima – tam vidím jednoznačně bílou. Krásně zapadané stromy, ulice, silnice, ale hlavně sjezdovky, tak vypadá pravá zima. Skutečnost je však mnohdy ne tak prozaická. Na mnoha místech místo sněhu jen hnědá břečka, která zbude na chodnících a silnicích po ošetření solí.
Toto mne tedy v první řadě napadlo, když jsem si představila barvy. Pochopitelně každý z nás má také svoje oblíbené barvy v šatníku. Já jsem se zamyslela i nad tím, která je ta „moje“ barva. Ale zjistila jsem, že mám vždy období, kdy jsem „ulítlá“ na nějakou jinou barvu. Automaticky pak sáhnu při nákupu oblečení opět po té, z které jsem si nedávno koupila něco na sebe.
Pak ještě musím zmínit lidi, kteří barvy nevidí. Nemyslím tím jen ty barvoslepé, ti vidí buďto barvy jinak nebo aspoň černobíle, ale myslím na ty, kteří vidí hodně málo – třeba jen obrysově, mlhavě a nebo vůbec nic. Pro ty poslední existuje pouze jedna barva. Černá. A tuto barvu mám, bohužel, spojenou se smrtí mého hodně blízkého příbuzného.
Proto všem přeji, abyste se dívali pořád na ten náš svět těmi krásnými barvami!