Právě dnes teprve slaví můj nejmladší vnuk Tomáš své 14. narozeniny, i když my všichni, jako rodina, jsme je s ním oslavili už před týdnem. Také jemu jsem v mé fotogalerii vybrala snímky, které bych také mohla nazvat „Jak šel život“.
Je to vždy těžké vybrat jen některé, když je jich tolik krásných a spojených s krásnými společnými zážitky. Dobrá tedy, tak těch pár :
Nezbytná první fotka u pana fotografa – „jen tak“.
Tady už je skoro tak velký jako ta opice. Podoba tam je, ale už má 1 rok! Tedy nemyslím podobu s tou opicí, ale s tou fotkou předchozí.
Je únor 1999, moje maminka s pravnoučátky od mých dětí. Ten nejmenší je Tomášek!
Tady je vzpomínka na mnohokrát opakované naše „Hujerovské“ dovolené v Itálii. To byla ranní zastávka po celé noci, strávené v autobuse. Jak je vidět, i ten nejmladší byl v pohodě. My s dcerou si dáváme kávu a jemu stačilo se jen protáhnout, pak se nadlábnout a jelo se dál.
Už to začalo. Škola už volala – slabikovat začal dobře a brzy, dnes by se tak určitě neusmíval.
Na tohle focení moc ráda vzpomínám. Myslím, že i jemu se zapsalo do paměti. Bylo to v lednu 2004, bylo mu sice ještě šest let, ale už vlastně skoro sedm. Tenkrát jsem napsala do jednoho časopisu s nadsázkou článek na téma „Nejlepší chlap mého života“, kde jsem popisovala naše společné chvilky. Můj poslední vnouček byl zároveň mým prvním, kterého jsem si jako čerstvá důchodkyně užila. Pozvali nás tenkrát na focení do Prahy.
Tady jsem se nechala vyfotit se všemi svými vnoučaty, bylo to v roce 2008 a fotku sem dávám proto, aby bylo vidět, že se kluci domluvili a nechvávali si růst vlasy. Obzvlášť Tomík je má dost dlouhé.
To už je o rok později a Tom je právě čerstvě ostříhaný. To je změna, co?
A toto je poslední foto z těch jeho předčasných narozenin.
Tak ještě jednou! Hodně zdraví, úspěchů ve škole, v životě a na všech olympiádách, kterých se účastníš v hojném počtu. Ať je to z matematiky, programování apod. Krásný den!