Dnešní den už dávno není to, co býval. Věřím, že na Moravě se ještě někde drží ten zvyk, že se chodí po domácnostech proto, aby se „vyšupala“ děvčata. Na věku nezáleží, malé, mladé, staré i ty nejstarší, všechny si to vždy považovaly za čest, když k nim přišlo co nejvíce chlapců a mužů. Také se někteří vraceli domů poněkud v jiném stavu, než odešli. Rozumíte mi dobře, v dosti rozmařilé náladě, někdy přímo opilí až až.
Já si osobně pamatuji období, když jsem byla jako slečna navštěvována chlapci, kteří vždy od nás odcházeli posilněni nějakou tou skleničkou. Ta naše obec nebyla sice ani vesnice, ani město, něco mezi tím, ale většina lidí se znalo a my, mladí všichni.
Bratr chodíval jako kluk, později už ne, na pomlázku jenom po blízkém okolí, ne všude, kde by ho rádi viděli a vždy přinesl doslova pytel sladkostí a malovaných vajíček. Pamatuji se, že se ta vejce dlouho konzumovala na všechny možné způsoby.
Nevím, jak to tam vypadá dnes, ale ještě tak před 10 – 15 roky jsme jezdívali s manželem pravidelně na Velikonoce k mé mamince a vždy jsme z okna pozorovali mladé chlapce, jak běhali okolo s pomlázkou a výslužkou. Také jsem nezapomněla na to, že téměř každoročně pršelo a my jsme je litovali, že zmoknou. A ti dospělí dokonce dvakrát, že?
Dnes by, tedy aspoň jak bylo u nás, měli krásně. Téměř celý den svítilo sluníčko, chvilkami se obloha zatáhla, ale nespadla zatím ani kapička.
U nás tedy nikdo nechodí. Ba ani soused, to by se u nás na Moravě nestalo. Ale to nevadí, přijela dcera s dětmi už dopoledne. Pozvali jsme je na oběd i pak na kávu se zákuskem, tedy podával se beránek (i se šlehačkou) a mazanec.
Zrovna jsme měli všichni siestu už i po kávě a mile nás překvapil syn, který přijel s rodinou. Byli celé svátky po výletech. Byli v Mnichově vedle v Německu a pak také v Ústí na turnaji. Cestou zpět se tedy zastavili a tak se tady děti sešly. Chvíli jsme si popovídali a bylo to fajn. Dokonce i Pegginka (pejsek dcery) měla radost, že ji může podrbat tolik lidí.
Takovou maličkou pomlázku si aspoň koupil manžel, prý na nás na všechny, ale dostaly jsme všechny opravdu jen symbolicky, syn dokonce říkal, že ženské nebije!
Hezké tedy bylo zakončení těchto Velikonoc a zase někdy příště!