To je samozřejmě pouze řečnická otázka, přece nikdo, ale Vánoce, Vánoce, přicházejí…
Podle počasí to zatím vůbec nevypadá, že by byly za měsíc tyto naše nejkrásnější svátky, ale 1. adventní neděle už je pozítří, tak už to tak bude.
Vždycky na tuto neděli jsem měla vyzdobená okna a venkovní dveře. Určitě ne tedy nějak originálně, pouze skromně, ale ano.
I když byla tento týden mlha stále, přece jen mi to nedalo a pustila jsem se do oken. S těmi ostatně asi začíná většina z nás. Víc jak jedno denně nezvládnu, ale včera jsem umyla to poslední čtvrté a první počinek je hotov. Teď budu postupně odstraňovat prach napřed ze všech potahů a závěsů, záclony už čisté mám, potom se pustím do povrchů. Uklízím, ale nepřeháním to, protože uklízíme průběžně. A nakonec výzdoba.
Mám ráda hezky vánočně vyzdobený byt, kdyby bylo na mně, dávám těch drobnůstek víc, ale i tak to stačí.
Vzpomínám, jak jsem pekla cukroví dříve, bývalo to 14 až 15 druhů, pekla jsem i pro dceru. Ještě v době, když byly děti malé, dokázala jsem upéci za noc i polovinu z těchto druhů, ale to už dávno není pravda.
Manžel měl cukroví vždycky rád, ale od té doby, co má cukrovku, jak mu peču pouze pro něho jeden druh – slepované, to má rád a to mu prý stačí. Teď hlavně peče dcera, protože největší konzumenty má ona. Já upeču tak 4 druhy, většinu jí dám, ona mně ze svého aspoň menší krabičku a jsme obě spokojené.
Já peču ale tři vánočky, synovi, dceři a mně, manželovi štrúdl. To už je klasika. Všechno mne baví, ale musím pomaloučku, polehoučku, protože už to dávno není to, co to bývalo.
Pokud byla vnoučata hodně malá, tak jsme s manželem nechtěli přijít o žádné zážitky, tak jsme jezdívali odpoledne napřed k dceři, ta bydlí dál a večer k synovi, který nás vždy přivezl i odvezl.
Dnes už to je také jinak, i když na tento rozběhaný Štědrý den ráda vzpomínám.
V posledních letech jezdíme pouze k synovi, bývá tam i druhá babička a tak si má ta naše „buňka“ o čem povídat.
Na 1. svátek vánoční přijede dcera s dětmi na oběd a po obědě jsou všichni u nás, u toho našeho malého stromečku, kam jim zabalím dárky, které si za peníze, které jsme jim už dali, nakoupí. A je nám všem dobře.
Nezapomínám ani na maminku, zatím mne tam vždy jedno z mých dětí odvezlo aspoň na odpoledne a také předat nějaké dárečky. S bratrem se uvidím u maminky, protože bydlí spolu, ale letos se neuvidím s mou sestrou. Škoda. Ta je přece jenom trochu z ruky. Ale sama nebude, má také děti a vnoučata, takže pohoda by měla být všude.
Hlavní je, abychom byli zdraví. To stále s přibývajícím věkem poznávám, že není fráze, ale ten největší dar.
Tak se v klidu všichni připravte na ty krásné svátky a hodně zdravíčka a pohody přeji!