Tak si říkám, jestli dnes nebyly nějaké erupce, či co? Já osobně na sobě nic nepozorovala, ale na těch ostatních?!
Ráno jsme byli nakupovat v jednom supermarketu a najednou slyším křik a nadávky. Mají tam, ostatně jako skoro všude, také svou ochranku. Tady je i jedna žena, ale po dnešním výstupu bych řekla, že se bude spíš cítit jako muž, protože to byste koukali, jak ta byla nejen drsná, řvala, ale i sprostá! Muži by se červenali, tedy aspoň někteří. Jak jsem pochopila, chtěla tam nakupovat jedna zákaznice, ale ona, když ji uviděla, tak ji hnala s tím, že o ní říkali, že tam krade! Poučila ji poněkud hrubě, že si má najít práci, aby nemusela krást, nemohu tady ani napsat ta slova, která tam padla. Ona jí to pak částečně vracela, i když dost nesměle a pak odešla. Uf, to tedy byl výkon! Nevím, zda to byla cikánka, ale v každém případě si myslím, že měla postupovat trošku jinak, ale to je můj názor a kdoví, jaké má s nimi zkušenosti.
Šla jsem také do jednoho obchodu k Vietnamcům. Chodím k nim už nakupovat léta, vím, že zboží odebírají z našich skladů a kupuji naše výrobky. Byla jsem tam před 14 dny a chtěla jsem koupit manželovi kalhoty. Tenkrát k narozeninám. Protože on si sám už nic nechce kupovat, tak jsem si řekla, když mu to koupím, tak to vezme.
Neměli jeho velikost, prý až tento týden. Šla jsem tam, jestli mají kalhoty této velikosti, měli, vzala, zaplatila a doma dala manželovi, aby si je zkusil, protože prý je mohu přijít vyměnit. I když paragon jsem od nich nikdy neviděla.
Manžel si kalhoty zkusil, ale hned, jak je viděl, tak mi řekl, že se mu nelíbí, že jsem se mohla zeptat. No, to jsem mohla, ale on by nechtěl. Že jsou mu každé kalhoty dlouhé, na to jsem si už zvykla, ale tyhle mu byly v pase dobře, ale jinak mu neseděly, to jsem musela uznat. Řekl, že je tedy pověsí do skříně, ale nosit je nebude.
Dobře mi tak. Co jsem čekala? Je pravda, že to někdy jeden myslí dobře a dopadne to úplně jinak. Nedalo se nic dělat, hned po obědě jsem sbalila kalhoty a šla znovu do obchodu. O tom, že bych je vrátila a oni mi vrátili peníze, to bylo hned zamítnuto, co si to myslím, pohledem by mne zavraždili a znovu podotýkám, že mne znají dlouho.
Zeptala jsem se, jestli si mohu vzít zboží jen za část peněz a zbytek mi vrátí? Také okamžitě zamítnuto, jen za celou částku! Řekla jsem si, že přece nevyhodím 400 Kč z okna a šla si vybrat zboží. Něco pro manžela, něco pro maminku. Že bych si vybrala něco pro sebe, to mne v tu chvíli ani nenapadlo, až doma.
Ještě u pokladny jsem musela doplatit 10 Kč a slíbila jsem, že už se tam NIKDY neukážu a to také dodržím.
Vždycky jsem říkala, že mi Vietnamci nevadí, že jsou pracovití, ale v poslední době nějak častěji vystrkují drápky! Nebo se mi to jen zdá? Kdybych se chtěla mstít za tu jejich „ochotu a vstřícnost“, tak by si na nich Česká obchodní inspekce smlsla. Ceny nemají skoro nikde! Ani velikosti nebyly řádně označeny! Ale co, kašlu na to! Ale tak škodolibá tedy budu, že je všem známým „doporučím“ s velkou chutí! Měla jsem co dělat, abych se nerozplakala, tak mi to bylo líto. Jsem divná?