Dramatik, disident, prezident. Jeho osobnost je jedněmi milovaná, obdivovaná a druhými zatracovaná. Nedávno mi přišel email, ve kterém byl pan Václav Havel popsán jako ten nejhorší zvrhlík společnosti. P. Jiří Wolf o něm psal, jaký to byl těžký alkoholik, byl zde zveřejněný i dlouhý nehezký dopis důchodce p. Zdeňka Spálovského, p. Dan Kučera psal o tom, jak prý spolupracoval s komunisty. Dále je zde svědectví vězně Zd. Čeřovského o Václavu Havlovi a také dopis, který mu napsal p. Ctirad Mašín. A to není zdaleka všechno.
Nitka tady na V.H. nezůstala suchá, ani slůvko o nějakých dobrých vlastnostech.
Na druhé straně vidíme, jak byl uznávaný na celém světě a to, co mu těžko někdo může na obou stranách upřít je to, že byl „u toho“, když se měnily dějiny naší země a vše proběhlo bez nějakého násilí.
Hodně lidí mu má pořád za zlé, že nechal propustit tolik vězňů, kteří se tam brzy vrátili zpátky. Ano, to určitě pak věděl i on, že to bylo špatné, ale to určitě nebyl jen jeho nápad, někdo mu to musel schválit nebo přímo poradit.
Jako spisovatele ho moc neznám, viděla jsem pouze jeho hru „Audience“, jinak nic. Ale já myslím, že do dějin se zapsal, ať se to komu líbí nebo nelíbí. A to dost podstatně. Jak už to dopadlo, nebo jak jsme na tom teď, to už je zase jiná historie.
Na závěr přidám jeden jeho citát, který se mi moc líbil: „Nejlepší cestou k vlastnímu neštěstí je zakrývat si oči před neštěstím jiných.“
ČEST JEHO PAMÁTCE!
Obrázky staženy z internetu.