Také bych tento dnešní sprint za autobusem mohla nazvat – Člověk míní…
Nevím, jaké kdo máte zkušenosti se šlehanou sekanou. Já ji do nedávna nekupovala, jen jsem o ní věděla, že existuje. Jednou jsme však potkali jednu známou, která nám doporučila řezníka, kde prý ji sami dělají a je opravdu dobrá. Manžel tedy byl hned pro, abychom to vyzkoušeli.
Koupili jsme tedy tuto sekanou, upekla jsem ji a manželovi moc chutnala. Já mám sice raději tu „svoji“ klasickou, ale snědla jsem ji také.
Když si vždy den předem říkáme, co budeme vařit, tak včera zase přišel manžel s nápadem, že by si dal tuto sekanou. Je pravda, že jsme ji už dlouho neměli, tak jsem souhlasila.
Od nás do města, kam chodíme téměř denně nakupovat, jsou to dvě stanice autobusu, který nám staví u domu. Když jsme chtěli koupit tu sekanou, tak jsme vyjeli autobusem do kopce jednu stanici a šli k řezníkovi. Jaké však bylo naše překvapení, když jsme viděli, že obchod je zavřený a je tam tma.
Vím, že to dnes není nic výjimečného, když jdete do obchodu, který tam ještě nedávno fungoval a najednou není, ale pořád jsem si ještě nezvykla. Tak vznikla otázka, co teď? Co vařit? Manžel měl už své chuťové buňky naprogramované a teď nic. Tak prý uděláme normální sekanou, na kterou bylo také potřeba koupit maso. Měli jsme dvě možnosti. Buď se vrátíme zpět do města do masny nebo pojedeme na druhou stranu do řeznictví, ale to bychom museli ještě kousek pěšky a zpátky celou cestu. Manžel se pořád nemohl rozhodnout a vtom jel autobus zpět do města. Uf! Doběhli jsme ho, vlítli do řeznictví, koupili sekanou a měli 5 minut zase na autobus zpět. Co myslíte? Stihli jsme ho, ale zase jsme museli popoběhnout.
Tak jsme dojeli domů a já zkoumala, jak dlouho se peče tato sekaná, která byla přímo ve vaničce, se kterou prý se dává do trouby. Riskla jsem to a když už jsem si myslela, že je upečená, tak jsem ji vyndala. Přece jen jsem si řekla, že se podívám doprostřed, aby nebyla syrová. Ještě, že tak! Uprostřed to nebylo ještě dopečené a co teď? V troubě by to ještě asi trvalo dost dlouho a kdoví, jestli, tak jsem to riskla, sekanou nakrájela na plátky a opekla na pánvi.
Výsledek se dostavil. Byla jedlá a manžel si pochutnal. Byla jsem ráda, po tom dopoledním martiriu s autobusem a pak s tím pečením. Ono se to tak někde semele…
Obrázek stažen z internetu.