Už jsem zase dlouho nepsala. No, přiznám se, že mne to zmáhá a sekám chyby a pak to musím statečně opravovat, proto se mi moc nechce psát. A pak jak nechodím ven, pouze po doktorech, tak není nic moc zajímavého, o čem bych měla referovat. Často vzpomínám na maminku a snažím se občas nějakou práci udělat, ale moc toho není. Dnes jsem třeba prala jako každý týden, o víkendu jako vždy vytírám, ale ne všechno najednou, to jsem brzy vyřízená. Luxuje většinou manžel a občas si pozvu na pořádný úklid placenou službu. Už ani sami nepřevlečeme, máme těžké a vysoké matrace, tak mi chodí povlékat sestřičky z Pečovatelské služby. Nakupovat stále ještě chodí manžel, i když vždy nadává na ty naše schody, větší nákupy mi většinou vozí děti, ale třeba teď celých 14 dní měl syn a snacha covid, tak to nešlo , občas přijede z Mostu dcera No, jsem smířená s tím, že to už lepší nebude.
Ty moje nohy už moc chodit nebudou, pak ortopéd se pořád na něco vymlouvá, zlobí mne tak v poslední době ty moje problémy spojené s operací tlustého střev a musím jezdit do Kladna, kde mne před 5 roky operovali. Teď tam jednu ve čtvrtek, už asi měsíc a půl užívám denně 2 tabletky a dva čípky, abych se zbavila jednoho opravdu dost ošklivého zánětu pak asi půl roku jsem měla téměř klid od bolestí páteře, ale teď ve středu mne chytly takové bolesti, že jsem nemohla ani spát. Měla jsem jít na ortopedii, kam mne pozval pan doktor, ani nevím co mi chtěl sdělit, ale nešlo to. Nesešla bych ani ty schody.
Tak vidíte, že to nejde vždy všechno tak, jak bych potřebovala, tak většinou polehávám nebo koukám na televizi. Číst mi moc nejde, protože špatně vidím, tak jen když svítí pořádně sluníčko a opravit oči – to už nejde. Paní doktorka mi řekla, že už to lepší nebude, spíš horší, tak jsem ráda, že aspoň ještě trochu vidím.
No, vysvětlila jsem zase trochu, že mám opravdu stále nějaké zdravotní problémy, ven nechodím, a sama už vůbec ne, na kontrolu k lékaři si musím zavolat taxi. Jak mi říkají doktoři a známí, ale ještě žiju a jsou na tom lidé daleko hůř, tak si nestěžuji.
Všechny vás zdraví stále vaše Ježurka
Stáří je hnusná věc…. Jak to vypadá se stěhováním???Možná si říkáš,že jste byt mohly vyměnit dříve,aleto tak dalece člověk nepomyslí…. Tak se opatruj a s úklidem to nepřeháněj,nějak bylo a nějak bude. Zdravím Miluš
No přiznávám, že jsem nečekala, že to půjde tak rychle z kopce. Snad se dočkáme, že ještě bude aspoň trošku líp.
Lydie
Není ten život lehký….
Ty schody jsou blbý – my jich máme jen 17 a také mě to už štve. U nás by nebyl problém to vyřešit – bydlíme s rodinou syna. Oni dole /před tím tam byli manželovi rodiče./ – my nahoře.
Přeji, ať Ti je brzy líp.
Určitě těch schodů nemáte zdaleka tolik a u nás je to horší o to, že jich máme fakt dost. No, snad se taky dočkáme lepších časů.
Libuško,jsem ráda, že jsi se ozvala. My jsme to naše třetí patro bez výtahu vyřešili před šesti lety a udělali jsme moc dobře. Přeji vám brzké stěhování. My se zotavujeme z covidu,po třech očkování se to dalo,ale fuj, už bych jej nechtěla znovu prodělávat.❤️
No vidíš a někteří říkají, že to nic není, je to jako rýmička. Vidím, že to nemají všichni stejné. Syn se snachou byli teď oba 14 dní na karanténě, ale naštěstí to šlo, nic moc náročného to nebylo.
Milá Ježurko!
Přes to všechno jsi velká hrdinka, že to zvládáš, ač s potížemi. Včera byl nádherný den a tak jsem se chystala na lavičku, pochytat trochu vitamínu D, ale sestřička, která chodí ošetřovat moje nožky, říkala: Vydržte to ještě pár dnů, je to na dobré cestě, ať si to nepokazíte! A tak jsem zalezla zase do pelechu. Moc zdravím Tebe i Otíka.
Já Ti, Haničko, rozumím, doma už je Ti to dlouhé, vím. Sluníčko dnes taky svítí krásně a doma je to dlouhé, že?
Jsem moc ráda, že ses ozvala a já si mohla přečíst novinky od Tebe. Snadd bude líp, až bude sluníčko a hezké počasí a v televizi uvidíme také něco jiného, než jenom válku a drastické záběry. Doufám, že to brzo skončí.
Už si taky myslím, že toho špatného by už stačilo. Nejen v soukromí, ale i okolo nás. Myslím na Tebe taky.
Libuško,taky mi připadá,že je mi od začátku roku je čím dál hůř.Taky moc nechodím ven.Jsem ráda,když někdy zajedeme k synovi a posedíme v pergole.Snad už brzy přijde opravdové jaro.Řekla jsem si,že už nebudu dělat žádnou ruční práci.Pár dní jsem seděla u televize s rukama v klíně…To mně drtilo,tak jsem si objednala nové dečky pro vyšívání…
Libuško,přeji Tobě i manželovi klidné dny bez bolestí ☺
Ty schody jsou obtížné i při menším počtu, mám 3 a někdy zakopávám, ještě že tam mám všude madla. Snad změníte bydlení a bude to lepší. Máš ale zastání a nějaký prach na zemi nás starší nezdrtí ☺
Je dobře, že jsi už napsala, i když tě chápu – není moc novinek a člověk si nechce moc stěžovat. Držte se, jaro nám zlepší náladu ☺ ♥
Milá Kitty! Moc děkuji za Tvé příspěvky RÁDA SE NĚCO VŽDY NOVÉHO DOVÍM. NO, UŽ JSME MĚLY TEN ŽIVOT LEPŠÍ, ŽE? JÁ JSEM SE VČERA OBJEDNALA NA OPERACI KOLENE A DOUFÁM, ŽE TO PŘEŽIJI.A PAK SE OZVU, URČITĚ.
jsem ráda, že jste se ozvala 🙂 nevadí mi číst s chybami, hlavně že je co 😉 přeji, ať vyjde to bydlení, co nejdříve a je méně trápení 🙂
Vidíš na předchozím komentáři, že občas fakt blbnu, ale snad to fakt nevadí. Uvidím, jek to půjde dál. Moc Tě zdravím.
Zdravím, Libuško. Nemá to nikdo z těch našich stárnoucích důchodců lehké. Každého něco trápí. Mám potíže napsat větu bez překlepu. Výtah v domě není i to druhé patro- se zvýšeným přízemím o 9 schodů nám docela dělá potíže. Kolikrát dolů scházím pozpátku, jde to tak lépe. Dlouho také nevydržím chodit . Bud ti držet palce, abyste vyřešili bydlení a nebyli tak odříznuti kvůli nemocem. Drž se , ty Libuško i manžel.♥
Ježurko zdravím Tě. Nemáš to jednoduché, ale zvládáš to statečně. Držím Ti palce. Vydrž!
Ruženko, já teď budu řešit hlavně operaci kolene, na kterou jsem se včera objednala do nemocnice v Mostě a budu doufat, že to přežiji a ještě občas se budu moci projít venku. Zdravím.