Ano, byly čtyři dny volna. Pamatuji se, že jsme se všichni těšili na svátek, že nemusíme do práce. Dnes je to trochu jinak. Svátky máme denně, práce není a ani obědy nevařím, vozí mi je až ke dveřím bytu. Škoda, vařila jsem docela ráda, ale už mi to moc nešlo. Když mne asi před měsícem doslova zničilo vaření jednoho oběda, tak jsem se odhodlala k tomuto kroku. A nelituji, ale někdy mi to chybí.
Je pravda, že jsem si byla vědoma toho, že čtyři dny za sebou už neuvařím, tak jsem si nechala koupit nějaké obědy hotové. Ale dvakrát jsem se do toho pustila a polévku jsem dělala denně, manželovi by chyběla.
O víkendu jsem vařila jednou falešné ptáčky, nebo někdo říká rozlítané, dostala jsem na ně velkou chuť a dnes máme buřtguláš. Je to rychlé a taky ho máme rádi. Ještě manželovi dnes vařím bramboračku. Když vidím, jak mu moje polévky chutnají, tak neodolám. Já sama je nemusím. Teď půjdu zahustit polévku i guláš a určitě si pochutnáme. Zítra už nám obědy zase dovezou.
Věřím, že jste si svátky užili, počasí bylo pěkné, pršelo většinou jen v noci, což bylo fajn. Všem přeji hezké prázdniny nebo hezkou dovolenou a taky ať je to počasí tak akorát. Zdraví vás Ježurka
Libuško, je dobře, že jsou tyto služby, kdy ti obědy dovezou až domů. Moje maminka si kdysi nechala také vozit obědy, a polévku měla k večeři. Jsou tou už léta, ale jí to moc pomohlo. My zatím zvládáme, ale určitě, až to bude nutné, si obědy tady u nás také objednáme. Přeji pěkné letní dny. 🙂
Libuško, dovoz obědů je výhoda, když už to tak nejde. Hlavně, jestli si můžete vybrat a chutnají vám. Soused pod námi ovdověl, je mu 92 roků a také mu obědy vozí.
Mějte se hezky.
Růženko, vybrat si můžeme z pěti jídel a vaří dobře. Zatím jsme spokojeni.
Milá Ježurko, srdečně zdravím. Když jste dva, tak je to fajn, ale všichni kolem se diví, že si nechám vozit obědy. Jenže sama pro sebe bych si asi nevařila. Polévky skoro nejím a přílohy tak z třetiny, ale když mi to někdy nechodí, tak jsem ráda, že to dostanu až pod nos. Hezký den!
Milá Haničko! Právě jsem na Tebe myslela a otevřu blog a vidím, že i Ty na mne. Zatím jsme s obědy spokojeni, stačí nám to, manžel je polévkový, já je nemusím, tak má polévku i za mne a z oběda taky dostane ode mne, tak je to fajn. Teď jsem dva dny vařila, polévky dělám taky pro manžela a když vařím, tak něco, co není pracné. na něco složitějšího nemám síly, bohužel, dělá se mi od bolesti špatně.
Dobrý den Otavínko,
já vařením nesnáším. Od mlada, čili odjakživa. Konečně nemusím vařit (od roku 2011, kdy dvojčata vypadla do Prahy za prací). Teplý oběd pro mne jsou míchaná vajíčka, resp. volská oka, nebo ohřáté párky. Ale jo – na víkendy si „vařím“.
Píšu hlavně proto, že pro mne naopak jsou polévky jídlo, které si vařím dost často. Je to teplý, je to čerstvý, je to moje, je to s rohlíkem – bezva. 🙂
Libuško,vařit denně je opravdu únavné.Kolikrát mám v hlavě vymeteno a vůbec nevím,co bych do hrnců dala. Dnes jsem si nakoupila tvaroh.Zítra udělám tvarohové knedlíky plněné meruňkami.Jen si na to vzpomenu-už se mi sbíhají sliny ☺
Přeji klidný podvečer Tobě i manželovi ☺
Když jsem dělala naposledy plněné sladké knedlíky, tak jsem téměř zkolabovala, nevydržím stát. tak už jsem je z jídelníčku vymazala.
Musí se jet dál a to rozhodnutí využívat dovoz obědů je rozumné, u nás to využívá pár lidí, co vím. Já osobně denně nevařím, což normálně přiznám – proč ne? Hlavně se nepřepínej. ☺
Včera tady byla dcera a dala jsem jí kouknout na jídelníček, který dostáváme na výběr jídla. Máme jích vždy pět k výběru a zatím jsme všechno snědli a taky si pochutnali.
No, já se přiznám, že je to čím dál horší, stále toho méně zvládám, musím pomalu a opatrně. Přišlo to nějak rychle.