Před týdnem přišla konečně zase na návštěvu dcera a s vnučkou. Já jen doufám, že se už budeme vídat častěji, to nám je sem seslalo samo nebe. Přišly i s Wallinkou, tak jsme si užili zase jednou hezké odpoledne, až na ten „tvrdý náraz“.
V poslední době se mi hodně špatně chodí, občas se zamotám a padám. Tentokrát to přišlo nějak rychle – bum – a viděla jsem svaté andělíčky pěkně v řadě za sebou. Chvilku jsem ležela, než jsem se vzpamatovala a vtom jsem zjistila, že mi kape z hlavy krev. Byla to pořádná šupa, uhodila jsem se do hlavy o futro dveří a pak byla šichta mne zvednout. Měli jsme štěstí, že dnes přijela ta dcera s vnučkou, manžel by mne sám nezvedl. Nemohla jsem na kolena, tekla mi z nosu krev a hezky dlouho jsem klečela, než jsem se zvedla za pomocí všech tří. ne, že bych byla tak těžká, ale bezvládné tělo bylo fakt dost těžké, já samá krev, koberec od krve a všichni vylekaní, včetně Wallinky.
Nakonec jsem si sedla, bolel mne celý člověk a teprve ráno jsem viděla, jak se mi to povedlo. Monokl pod okem mám ještě po týdnu, jak jsem se opírala o prsty na nohou, tak jsem tam na jednom prstě měla parádní modřinu a klepala jsem se jak ratlík. Už je to týden a ještě se klepu při chůzi strachem, že zase upadnu, protože se pořád třesu strachy. Moc mi to nejde chodit a ven si zatím netroufnu. Manžel už je ze mne na nervy, nevím, co by si sám se mnou počal.
Dlouho nevydržím ani stát u vaření, tak jsem se už konečně rozhodla, že si objednáme dovážku obědů. Tak dlouho mi trvalo, než jsem se rozhodla a pak to bylo ze dne na den a už máme od pondělka obědy objednané s donáškou až ke dveřím bytu. Paní z pečovatelské služby mi hned objednala obědy dle jídelníčku a bylo rozhodnuto hned. Stejně se mne doktorka ptala jestli sama denně vařím, tak to bylo rychle hotovo.
Já doufám, že ještě to chození nějak zvládnu, ale mám stále problém. Občas mi drhne noha o podlahu a brzdím a padám. Nšěkdy se zachytím něčeho vedle, ale dost často to nestihnu. To jsem zvědavá, zda mne ještě dá někdo dohromady.
Srdečně zdraví ještě stále trochu potlučená Ježurka
Milá Ježurko!
Železné futro je příliš tvrdé, to je vše proražené raz dva. Žasnu, žes nejela do špitálu na rentgen. Tady je nebezpečí krvácení do mozku, ale zase máš obavy, aby si tě tam nenechali, že? Taky se mi často motá hlava a to jsem nespadla. Taky je to asi tlakem. Co kdyby sis pořídila chodítko? Sousedce to velmi pomáhá od pádu. Pravda chůzi to zpomalí, ale raději pomalu, než být rychle na zemi. Já bych asi nevstala.Když se dostanu na zem, tak nahoru to nejde. Pořád musí být člověk ve střehu. Prosím Tě, nespěchej a raději zpomal, ať omezíš pády. Musíš si na to zvykat, že už to nejde jako dřív. Pozdravuj Otíka a opatrujte se. Moc na vás myslím.
Milá Haničko, nejčastější slovo, které slyším při chůzi, je POMALU. A stejně mi to není nic platné. Chodítko bych neužila,, máme všude prahy a snad se budeme tak za půkroku stěhovat. Uvidíme.
Ježurko, to není moc veselý příspěvek. Je fakt klika, že tam zrovna byla dcera. Udělala jsi dobře, že si jídlo objednáte a máte ho až za dveře. Buď opatrná a příště něco veselejšího. Měj se moc fajn, zdravím 🌸
No veselejší příspěvky mám zase moc krátké, ale možná sem něco kratšího, ale veselejšího šoupnu brzy. Zrovna dnes jsem měla vtipnou příhodu.
Libuško, musíš být na sebe opatrná. Každý pád v tomhle věku bolí. Ještě, že dorazila dcera a pomohla.
Chválím, že jsi se rozhodla k dovážce obědů. Moje maminka žila od 54 let sama a když se přestěhovala do garsonky, také si objednala obědy. Pak zjistila, že jí z toho vyjde i večeře. Většinou se nechávala polévku a s pečivem měla druhé teplé jídlo. My jí koupili mikrovlnku a bylo vystaráno.
Opatruj se 💓🍀🙏
Tak obědy jsme dnes měli už čtvrtý den a je to dobrá volba. Je to jedlé, chutné a máme dost.
ještě že jste si neublížila víc :/ hlavně dávat na sebe pozor a šetřit se 🙂
No, Karamelko, ne že bych si neublížila, i krve bylo dost, ale to hlavní vydrželo a drobné rány se zase zahojí. A tak se snažím chodit opatrně, to nevím, jak by to dopadlo, kdybych si pozor nedávala.
Není to veselé, ale aspoň že to nedopadlo hůř. Na tancování to už nebude. Držím Ti palce.
Libuško, skoč si na vyšetření, třeba ti na ty tvoje motolice něco dají, mám o tebe strach, Věra z Kladna
Ahojky Ježurko,
doufám, že kdyby bylo zle, tak v baráku najdete sousedy, kteří by Ti mohli pomoci. Jestli ne, a ani dcera by nemohla, natož sanitka – tak brnkni; udělám co budu moci.
Alenko, já vím, že jsi moje zlatíčko a pomůžeš vždy ochotně, naštěstí jsem zatím nepotřebovala, ale nezříkám se. Jinak ovšem děkuji.
Libuško,držím palce,ať jsou obědy stále chutné.
Já si padám taky,ale kvůli nohám-pořád někde zakopávám. Moc daleko nikam nechodím…Moc se opatruj,Libuško ☺☺☺☺
No, já už nevěřím tomu, že někdy budu ještě normálně chodit. Nikde mi nepomohli.