Klíče a budulínková polévka

Už jsem to na sebe práskla víckrát, že pocházím z jižní Moravy, tedy narodila jsem se přímo v Brně, i když jsem pak bydlela kousek od Brna, ale jenom do dvaceti let. Tatínek měl kousek políčka, kde jsme měli hlavně zeleninu, brambory , kousek vinohradu a ovocné stromy.

No a za zeleninu jsme měli i hrášek. O prázdninách jezdily moje děti ze smradlavého Litvínova (z chemičky) na krásnou jižní Moravu k babičce a dědečkovi. Tam si užívali nejen čistého vzduchu, ale i čerstvé zeleniny a ovoce. Zelenina přímo z pole a z ní v létě čerstvě uvařená bramboračka a nebo téměř denně čerstvý super ovocný koláč.

Z toho všeho moje děti milovaly táč s meruňkami a „budulínkovou“ polévku. Když byly děti malé, zeleninové polévce s hráškem říkaly budulínková a hlavně syn tuto polévku miloval. Tedy abych to upřesnila, on ji miluje dodnes. Musela jsem se ji naučit vařit tak, jak ji vařila maminka. A když syna chytne mlsná, tak mu ji vařím stále.  Teď, v té „blbé“ době mu ji tak často nevařím, protože se moc nenavštěvujeme, lépe řečeno vůbec.

Protože má syn zítra narozeniny, tak jsem mu nabídla kromě finančního daru ještě jako bonus tuto polévku. Nepohrdl. No a protože tuto  polévku dělám ze všech zelenin a nadrobno pokrájených nebo posekaných, tak jsem zkontrolovala zásoby a zjistila jsem, že mi tato drobně pokrájená došla. Dřív jsem si ji připravila na robotu a v posledním roce jsem přišla na to, že se už takto upravený polotovar dá koupit, což je snazší. Mívali ji i ve  večerce vedle, kde ji manžel už chtěl určitě minimálně třikrát koupit, ale nikdy se netrefil, tak jsem si řekla, že se jednou zase vypravím vedle do obchodu sama. Trvalo mi to sice aspoň třikrát déle než manželovi, ale šla jsem do toho.

Zeleninu plus „CU (co uvidím) jsem úspěšně nakoupila a při zpáteční cestě jsem zjistila, že klíče jsem nechala doma. Pozor, důležité je přiznat, že jsem měla v úmyslu si vzít manželovo klíče, protože ty  bývají v zámku. Dole mi vchod otevřel ochotný soused z přízemí, který právě umýval okno a když jsem se došplhala k nám nahoru, tak tam už čekal u dveří manžel. Hned u dveří jsem na sebe práskla, že jsem klíče zapomněla doma. Ach jo, ouvej, ouvej, a dala jsem tomu ještě korunu, když jsem se zeptala, jestli je tam někde nenašel. Okamžitě byl manžel „nastartovaný“ a těch řečí, co bylo pak, to nebudu ani přiznávat. Pak jsme se dali do hledání a přitom jsem musela vyslechnout řeči jako co mám v té hlavě, že je to v poslední době se mnou stále horší, no možná to také někdo znáte z domova. Mohla za to kromě mě taky ta „blbá“ zelenina. Manžel hledal na úplně nesmyslných místech, ale já šla „po stopách“ a nakonec byla úspěšná, ale samozřejmě zákon schválnosti fungoval správně a byly na tom posledním místě, kde jsem byla před odchodem do obchodu. Ptáte se, kde nakonec ty klíče byly? Ve skříni, kde mám boty, protože jsem si dnes  dala zazimovat ty zimní boty, což je logické.

No, byly to nervy, ale já si byl jistá, že to musí být doma, ale manžel už tomu nevěřil. Tak doufám, že si aspoň syn na té polévce zítra o to víc pochutná. Všechny vás zdraví zapomnětlivá Ježurka

15 komentářů k “Klíče a budulínková polévka

  1. Libuško, hlavně, že se našly. Tak já přidám historku, která se nám stala před 3 týdny. Protože se starám o vnuka, když je dcera na odpolední a večer ho vedeme domů,tak mám od nich klíče, vnuka doprovodím domů a pak jdeme zpět. Druhý den se vracíme s manželem z procházky, ukládám své klíče,a zjistím, že ty jejich nejsou. Manžel si jde uložit ty své od bytu a zjistí, že mu chybí jeho svazek klíčů z kanceláře na věšáku. Klíče se nenašly, u dcery se musela měnit vložka, manžel naštěstí měl od kanceláře duplikáty, Takže nějaký Šotek si zařádil-:)

  2. Libuško, to se stane každému, že něco zapomene, či někam založí. O klíčích bych mohla psát romány, nejpikantnější bylo, když byl syn malý a rostly mu zuby. Byla jsem s nim na vycházce, seděl v kočárku a řval na celé kolo. Už jsem nevěděla, jak ho ukonejšit, tak jsem mu půjčila klíče. Došli jsme k brance, prohledala jsem kočárek a klíče nikde. Manžel mi otevřel a dostala jsem samozřejmě vynadáno. Druhý díl jsem pak schytala od tchána. Ještě ten den jsem prošla trasu, kudy jsem šla a klíče nikde. Druhý den jsem oběhla trasu opět a pak se vydala k obchodům, doufajíc, že je tam někdo mohl dát. Občas se to stalo. Měli jsme tzv. generální klíč, který patřil ke všem zámkům. Branka, dům, vrata a garáž. A možná i byt manželových rodičů. Měnily se všechny zámky, se mnou nemluvila ani lopatka na smetí. Asi za dva týdny jsem uklízela mladému pánovi hračky a našla ztracené klíče. Asi si je strčil tehdy za tepláčky a doma si je dal do hraček.
    Měj hezké dny a ať se polévka vydaří. 🍀💓

  3. Libuško, ještě, že Tě měl kdo pustit domů. Jednou se mi zapomenutí klíčů nevyplatilo. Bylo to v době, kdy byl náš první syn asi dvouletý. Manžel šel někomu něco opravit (je instalatér) a my jsme ho šli doprovodit na zastávku trolejbusu. Když odjel, tak jsem zjistila, že nemám klíče. Co teď. V té době nebyly mobily. Nakonec jsme čekali u sousedů.

  4. S klíčemi je problém. Já proto když odcházím z domu, mám klíče v ruce, abych mohla zamknout a nepřibouchla si dveře. Mamka jednou zapomněla klíče a v 75 letech lezla oknem do zvýšeného přízemí. Naštěstí jí pomohl místní mladík, otevřel zevnitř a nic zlého se nestalo. Moje babička teprve v 76 letech přestala lézt po stromech, když česala jablka a třešeň. Asi to máme v genech.
    Ať se manžel uzdraví a vyléčí nález na plicích.
    Co se týče polévek, zbožňuji s játrovými knedlíčky a děti s nudličkama.

  5. Hlavně, že se klíče našly 🙂
    Já je pro jistotu mám uložené v batohu, s kterým chodím do práce. Vím, že odtud se neztratí. Kdybych je nechala volno položené, nenechavá kočičí tlapky by je mohli někam zastrčit 😀

  6. Libuško, klíče, tak to bych mohla vyprávět. Tak snad dám jednu – vnouček pořvával v kočárku, tož dám mu klíče. Ticho, klíče zabrali, ovšem za chvilku opět řev a mezitím kýč, kýč,no pochpila jsem, že klíč není. Kubíku, kam jsi dal klíč, ukázal směr vzad a nakanálem velel kýč tu. ☺ ♥ ☺

  7. Moje děti taky jezdívávaly k babičce na Moravu.Tam je nelákalo jídlo,ale koupání.Všechny se tam naučily plavat.Pro moji mamku bylo teplé počasí povelem k každodennímu pobytu u vody.Jídlo bylo jen taková rychlovka.No,je to pryč…
    Libuško,přeji krásný sluníčkový den ☺

  8. hlavně že se našli 🙂 já jsem dokonce nedávno odjela pryč i s klíčema maminky 😀 ta je pak chudák všude hledala a já zjistila, až po několika hodinách, že je mám u sebe se svými… naštěstí našla náhradní 🙂 ale po této zkušenosti si je pěkně hlídá, když přijedu 😀

  9. Ahoj Libuško, jsem po operaci očí, bohužel jsem do nich dostala zánět a tak je to běh na dlouhé trati. Alespoň touto cestou Tobě i celé Tvé rodině přeji klidné a pohodové Velikoce. Knihu návštěv jsem nenašla ♥

  10. Budulínkovu polévku jsme zrovna dnes dělala, tedy pokud se tak může jmenovat polévka HRÁŠKOVÝ KRÉM, kterou jsem dělala z mraženého hrášku se smetanou. Zeleninku nadrobno krájenou taky ráda kupuji, v polévce je oblíbená a rychle se uvaří.

  11. Výprava za potravou se závěrem přímo dobrodružným! Ztratit klíče je nervák. Zapomenutí je taky nervák, pokud není doma někdo, kdo by otevřel. Tady ale naštěstí vše dopadlo dobře, polévka se určitě podařila, synovi posílám gratulaci k narozeninám. A tobě i manželovi přeji hlavně zdravíčko. Trocha zapomnětlivosti aspoň přinese trochu vzruchu, hlavně že konec dobrý, všechno dobré.

  12. Milá Ježurko!
    To byla klika, že Otík byl v bytě a mohl otevřít. Já to mám nyní složité, protože všichni potencionální přátelé, kteří měli moje klíče, jsou už na mráčku a ani nechci domyslet, co bych dělala, kdybych je ztratila či nechala doma.

  13. Dost se bojím,že bych nechala klíče doma.Dnes už ani tel.čísla neznám jako dříve…
    Libuško,přeji Ti pěkný víkend-už aby přišlo jaro 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *