Nešika na druhou

Už je o mně známo, že mám problémy téměř se vším, tedy myslím zdravotně, tak jsem si řekla, že jsem už nebyla dlouho na chirurgii, tak jsem se tam dnes vypravila.

Neříkám, že jsem dlouho neupadla, to bych kecala, ale zkrátka jsem to nechala tak, že to odezní samo. Ale kdepak.

Uklouzla jsem ve sprše je to asi 12 dní, a to hned na dvakrát. Pravá strana chodidla mi sice bolela, ale všichni mi říkali, jak naraženiny dlouho bolí, tak jsem to nechala. Jak jsem už psala, nemohla jsem v pevných botách chodit, tak jsem si koupila takové „bačkory“, ale na ven, ale moc mi to nešlo. Tak chodil tento týden manžel už nakupovat sám.

Malíčku jsem se nemohla ani dotknout a měla jsem to červené a oteklé, tak jsem se dnes raději vydala na tu chirurgii. A to jsem se bála, že se mi vysmějí, co tam dělám.

Byla jsem samozřejmě poslána na RTG a pak mi pan doktor sdělil, proč jsem nepřišla hned, že teď už s tím moc nenadělá, že už je to ve fázi hojení. Tak mi ten malíček zafixoval k ostatním prstům a dostala jsem fišerův obvaz. Nohu mám tedy zpevněnou a ovázanou elastickým obvazem, který si musím na noc sundávat, ten fišerův obvaz mám vydržet tam nechat co nejdéle, chodit doma v pevné obuvi, ne v pantoflích a za 14 dní znovu na RTG a na kontrolu.

Tak a je to. Myslela jsem si, že to dám, že to nic nebude a bála jsem se, aby mi neřekli, co blbnu a vidíte. Nevyplatí se hrát si na hrdinu. Teď teprve chodí na nákupy manžel sám a já tak uvařím a trochu něco porovnám a sedím s nohami nahoře na židli.

Tak nevím, asi budu mít křivý malíček, ale to je mi fuk, modelka už ze mne nebude, hlavně, aby to už nebolelo.

Všechny Vás zdravím bolavá a hlavně nešikovná Ježurka

25 komentářů k “Nešika na druhou

  1. Tak tohle je i můj případ, kdy jsem si na noze zlomil ukazováček, a protože jsem dělal hrdinu, tak jsem to nechal. Prst se zahojil, ale je teď křivý přes palec a je problém mít tu správnou obuv. Někdy se to nevyplácí nechávat i takové drobnosti.

  2. Milá Ježurko!
    Přeji Ti, abys co nejdříve odsunula bolesti do daleka. Není to nešikovností, ale věkem. Hele taky mám nepatřičné stavy, které bolí a doktoři si s tím neví rady. Bylo mi řečeno, že až objevím mast, na kterou nebudu alergická, tak ať přijdu a oni ji předepíšou. Trochu nelogické.

  3. Libuško, držím palcem aby bolest co nejdříve odezněla.
    Já si dvakrát zlomila malíček pravé ruky. Poprvé jsem ho měla zafixovaný k dalším prstům, bylo to naštěstí o prázdninách, děti byly na táboře, muž měl tehdy obědy v práci. Levá ruka je prostě levá ruka.
    Podruhé jsem si ho zlomila v práci, kdy jsme s kolegou stěhovali skříňku. Doktor mi ho chtěl opět zafixovat, ale já nechtěla neschopenku, takže mi doporučil ledovat a vázat si ho na noc k ostatním prstům. Nešlo mi v práci psát, doma jsem jakž takž fungovala. Nejhorší ale bylo, když si mě v práci podal referent pro bezpečnost práce. Udělal ze mně úplného idiota, prý proč jsem stěhovala, zda to mám v popisu práce, atd. atd. Tehdy se ve firmě dělala podlaha a každý se snažil trochu pomoci a to včetně toho stěhování. Nakonec jsem ho ve vší slušnosti poslala kamsi. Malíček mám od té doby zvláštně zahnutý.

  4. Nuž je to zlé, keď človek vo vyššom veku spadne. Ja mám kopec zdravotných problémov, hlavne teda s nohami ale mám to šťastie, že si ani nepamätám kedy som naposledy spadla. A to prosím nemám Alzheimera! Jedno je isté, v našom veku si treba dávať na seba ozaj veľký pozor. Kostičky máme už krehké a rekonvalescencia by bola otravná a pridlhá. 😉

  5. To je velmi nemilé, ale co teď už. Šetřit nohu a přát si, aby se všechno hezky rychle pohojilo. Takže přeju, ať jsi zase brzy fit 🙂

  6. Já sice chodím i běhám zatím dobře, ale při vytírání podlahy mám vždy problémy udržet rovnováhu. Už několikrát mi to na kluzké podlaze podklouzlo. I když dávám pozor. Teď hlavně aby to srostlo a nebolelo. 🙂

  7. Libuško, přeji, ať se noha uzdravuje správně, ať už nemáš bolesti.
    taky jsem ten typ, co nechodí k doktorům, nebo až dost pozdě.

  8. Já jsem před pěti lety spadla na schodech a když jsem vstala sama, bez cizí pomoci, tak jsem si říkala dobrý, krček jsem si nezlomila, nohu taky žádnou , tak se jede dál. Ale pak to začalo. Asi za dva dny jsem se nemohla zasmát, nadechnout a ani ležet v posteli. Záda mě bolela, pajdala jsem a tak nakonec jsem jela do Brna a rovnou na neurochirurgii, kde mně před čtyřiceti lety operovali plotýnky. Zrentgenovali mě a byla to dvě zlomená žebra a záda, no s tím už se prý nedá nic dělat. Možná se to nějak pohnulo, ale operaci bych prý už nemusela rozchodit, hlavně dlouhou narkózu a úspěch operace nejistý. Takže se teď ploužím, jsem ráda, že obstarám domácnost a už téměř nikam nechodím. Tak snad se ti malíček spraví. V našem věku už bychom sebou neměly prát o zem. 😀

    1. Jituško, já Ti rozumím, co já měla pádů, to by byla dost silná knížka. Přemýšlím o tom, že bych to zkusila sepsat, aspoň to, co si vzpomenu. Už jsem měla úraz na všechno včetně hlavy.

  9. Tak koukám jako blázen a netuším, jak jsem mohla tenhle důležitý článek vynechat, když od Tebe čtu všechno. Nicméně Ti držím palce, aby se bolístka brzo zahojila.

  10. V červnu jsem omdlela a pořádně se potloukla. Mladí mě hnali hned do nemocnice na RTG. Všechno bylo v pořádku, nic zlomeného nebo nalomeného. Poslední dobou, zvlášť po práci na zahrádce nebo nesení tašky mě bolí rameno, co jsem si natloukla. Jenže bolest se spíš stěhuje na klíční kost. Večer nevím, jak bych si lehla. Už jsem rozhodnutá jít na ortopedii. Na chirurgii mě nechtěli vzít.
    Libuško, sprchy se také bojím, abych neupadla. Musím lézt do vany a to není nic bezpečného.
    Fišerův obvaz neznám.
    Rozumím Ti. V našem věku už jsme trochu nešikovné.
    Ježurko, drž se! 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *