Dnes ráno jsme se vydali do města pro nákup většinou na víkend, ale potřebovala jsem si také dojít na poštu. Tam vždy stojí fronta až ven, ale jsou větší rozestupy, tak to zas tak strašné není.
Ale co mne překvapilo bylo to, jak rozdílně fungují pošťačky. Zatímco minulý měsíc roznášely všem důchody domů, tak teď už to tak nebylo. Mohla jsem si sice tuto službu objednat, ale stejně chodíme často do města, tak jsem to riskla. Nestála jsem tam moc dlouho, respektive stál tam delší dobu místo mne manžel, to bylo OK. Ale když jsem se měla podepsat, paní za přpážkou mi sdělila, ať si vezmu vlastní tužku. Odpověděla jsem, že jsem to nevěděla, proto nemám a ona mi ukázala na sdělení na okénku. To mi bylo už houby platné, když jsem tam už byla. Argumentovala jsem tím, že mám rukavice, ona je taky měla, ale řekla rezolutně, že mi ji nepůjčí, ať si u nich tužku koupím Odpočítala jsem si v duchu, koupila tužku, podepsala a šla.
Když jsem přišla do domu, byla tam naše pošťačka, která mi nesla balíček, který jsem musela také podepsat. Ale co to? Nepožadovala vlastní tužku!!! Tomu tedy nerozumím.
Ještě mne upozornila na to, že mám ve schránce nějaký pohled. Strčila jsem ho do tašky a koukla až doma. To bylo milé překvapení! Na pohledu kromě pozdravu byla tato fotka.
To je krásná fotka, že? Je to Laděnky kocourek Juliánek, který měl nedávno sedm roků. Už je vystavený na ledničce a Laděnce za tuto krásnou fotku moc děkujeme.
Ještě něco dodám k nákupu. Víme, že všude je teď „trhák“ koupě květáku. Já ho mám moc ráda, ale 80 Kč bych tedy za něj fakt nedala. K autobusové zastávce občas přijíždí trhovci se zeleninou a měli tam sice malý, ale jedlý květáček za 10 (slovy deset) Kč. Jím ho sama, tak mi stačí. To bylo zase milé překvapení.
Všem krásný víkend přeje vaše Ježurka