Je všeobecně známo, že když je člověk denně jenom doma, už tak nesleduje jaké je datum. Dnes ráno jsem náhodou hned zaregistrovala, že je 8. dubna. To jsem si hned uvědomila, že vím, proč je mi toto datum povědomé. Dnes uběhlo přesně 59 let od mé první svatby. Na to opravdu nejde zapomenout, ještě k tomu měl minulý týden syn své narozeniny. Narodil se skoro přesně do roka, tak je to oprvdu dobře pamatovatelné. Já jsem zatím tady a můj ex je už šest let na obláčku.
Vždy jsem byla ráda, že ať do dopadlo jak chce, protože jsem byla vždy vděčná za ty moje skvělé děti. Proto nemohu na tento den taky zapomenout.
Pro vás,kteří jste ještě neviděli tuto fotku, tak ji se opakované vkládám. Moje první svatební.
Dnes si přijela moje dcera pro další roušky a ptala se, jestli potřebuji něco koupit. Neměla jsem žádné přání, ale dávala mi mezi dveřmi do ruky tašku. Tam byla jedna oprava, až se uvidíme mezi dveřmi příště a při odchodu mi na schodech řekla, že tam je něco pro mne i pro manžela.
Zrovna jsem utírala prach postupně ve všech pokojích a současně se pralo prádlo, tak až bylo vše OK, tak jsem koukla do tašky.
Mimo dia oplatek pro manžela a mých oblíbených bonbonů tam bylo ještě droždí. To bylo radosti, na Velikonoce mohu pro nás upéci mazanec.
Tak jsem si řekla, jak člověku někdy tak málo stačí k tomu, aby měl radost.
Sluníčko svítí a já jsem ráda, že jsem. Všechny vás zdravím Ježurka