Všichni víme, že není doba zrovna lehká a určitě se všichni snažíme poslouchat , co dělat, aby bylo líp. Včera byl manžel nakoupit sám, dnes jsme se vydali oba, protože jsem potřebovala koupit maso. Jeli jsme ráno do Billy, protože tam nám jede od baráku bus a zpátky taky, abychom nemuseli dlouho běhat po venku. Roušky k nám zatím nedorazily, tak jsem si ráno v autobuse ovázala šálu kolem obličeje a manžel si držel kapesník. Kupodivu u nás jsou celkem všichni poslušní, až na jednu výjimku to bylo tak, jak to má být.
Jen v Bille to nebylo nic moc. Maso skoro žádné, pečivo, které kupujeme ke kávě nebylo, housky a rohlíky i ostatní měli v sáčcích, což bylo OK, jen to bylo sáčkováno po pěti, tak m¨nám prodavačka něco ubrala.
Zítra musím pro maso do města, doufám, že tam to bude v pořádku.
A co dělám doma, abych nemyslela na blbosti? Začali jsme trochu uklízet už na Velikonoce, vše nám trvá dlouho a chceme se zabývat něčím, co má smysl. Uvidíme, jak nám to půjde, zatím plníme můj plán..
A co jinak?
Takhle to teď vypadá v mém pokoji, zítra budu pokračovat a uvidím, jak to bude dlouho třeba. Ano, uhodli jste, že jsem se také pustila do šití roušek. Pro dnešek jsem odpoledně ušila čtyři, zatím dvě pro nás a dvě pro syna a snachu, postupně toho určitě našiji tak, abychom se mohli chránit.
Tak to je můj výtvor. Barva tady není ta pravá, rouška ja růžová, měla jsem tady zbytek látky z polštářků.
To je tedy pro dnešek vše. Přeji všem nám lepší časy, snad se jich dočkáme.
Zdraví vás Ježurka