Už jsem se dlouho nezmiňovala, jak je to s mou maminkou. Naposledy jsem psala, jak jí slibovali, že ji pustí z té následné péče domů (něco jako LDN), ale nevyšlo to ani na cca sedmý pokus, tedy byla na Vánoce v nemocnici. Stále to pro něco nešlo. Dostala zánět tlustého střeva, který se léčil antibiotiky.
Následně dostala zánět močového měchýře, patrně z toho téměř osm měsíců zavedeného katetru do močového měchýře. Zase byla léčba antibiotiky a následovalo co? Bohužel znovu zánět tlustého střeva, který už se musel léčit antibiotiky, podávanými infuzí, protože maminka už měla na ta antibiotika, léčená tabletkami, alergii.
No, konečně to dospělo do fáze, kdy už ji pan doktor opravdu slíbil propuštění do domácí péče. Tak se maminka dostala domů až letos, tedy 3. ledna. Tedy domů k sestře do Brna.
Maminka se sestrou ještě na Plzeňsku
To ale nebylo také jen tak. Sestra musela zařizovat a vyřizovat spoustu věcí, jako převedení maminky do péče praktické lékařky, kterou má moje sestra, protože je u ní. Tedy dobře. Léky jí v nemocnici dali pouze na tři dny, pak už jí je musela napsat praktická lékařka. Ta slíbila, že se pak na maminku přijde domů podívat, ale bohužel řádila chřipka, tak se k ní dostala až dnes. Tedy doufám, protože v tento čas ještě nevím, zda to stopro vyšlo.
Dále bylo třeba zařídit ještě koupení pomůcek, jako jsou pleny, podložky a spousta jiných věcí. Bylo třeba také sehnat mamince nějakou domácí péči, protože na sestru toho je opravdu moc a maminka dospěla po těch osmi měsících v nemocnici do stádia, kdy už vůbec nemůže chodit. Ač se snažila, nevyšlo to. Zkraje zkoušela s chodítkem, ale tím, jak měla za sebou tři záněty, tak chodit nemohla, jak byla slabá, no a pak už nemohla ani na pár vteřin zůstat stát. Prostě nic.
Na druhou stranu se ani nedivím, protože při té stravě, kterou tam dostávala, byla více hladová, než najedená a o výživné stravě nemluvě. Kdyby za ní sestra nechodila téměř denně, tak by už asi nebyla. Takhle už odjížděla z nemocnice se čtyřiceti kilogramy, tak si to dovedete představit.
Maminka je sice drobná a menší postavy, ale tak hubená byla snad jen jako svobodná a to si myslím, že měla o něco víc.
Sestra jí sehnala také službu sestřiček, které jí jezdí přebalovat, ale byla to fuška. Nejen pro ni, ale i pro tu službu, protože jsou plně vytíženi. Tak teprve teď k ní jezdí sestřičky dvakrát denně, konečně i včetně sobot a nedělí a také ji prý přijedou v neděli udělat úplnou hygienu, včetně umytí vlasů. Upřímně si to nedovedu na posteli ani představit, ale mají v tom prý praxi, tak jsme rádi, určitě se bude i maminka cítit líp. Ono to jen tak otírání žínkou není to pravé ořechové.
Také bylo nezbytné vyřídit jí polohovací postel. I na tu musela čekat, obrazně řečeno na ni „stojí fronty“, tak ji má teprve od včerejška. I to byl problém, protože musela sestra požádat oba syny, z nich jeden je ze Zlína, aby přijeli odstěhovat pohovku, na které ležela a následně ji odvezou, aby se v bytě pohnuli.
Se sestrou jsme v denní telefonickém kontaktu, s maminkou pochopitelně taky, tak vím, co to dalo sestře shánění a starostí, než to všechno tak nějak dopadlo a to nemluvím o tom, jak dokáže takový ležící téměř stoletý pacient potrápit i jinak. Jenom než se vyřídily ty správné pleny, tak sestra převlékala taky dvakrát denně. No, snad už bude jenom líp, moc to oběma přeji a před sestrou smekám.
I když je sestra na svůj věk téměř fit, přece jen už ji zmáhá v jejím tři čtvrtě století taky už únava. Denně pro ně obě vaří, taky chodí v týdnu cvičit, to je zdravotně důležité, protože má taky už problémy po pádu a následkům po něm.
Já se před sestrou skláním, jsem jí moc vděčná, protože já se svým zdravotním stavem bych horko těžko dokázala uvařit. Je mi to líto, ale bohužel s tím nic nenadělám.
Maminka už teď jen pořád říká, že tady už dlouho nebude a ráda by už odešla tam, odkud není návratu, protože z toho života opravdu nic moc nemá. Už dlouho téměř nevidí, teď se jí i ztrácí sluch a o střevních potížích ani nemluvím.
Tak jí přeji, aby aspoň na závěr toho svého téměř stoletého života byla pohodě, i když vím, jak je to těžké.
Přeji krásný sluneční den jako u nás. Vaše Ježurka