Když jsme byli teď v neděli slavit ty čtvero narozeniny u dcery, tak moje maminka chtěla popřát dceři i vnoučatům, ale protože skoro nevidí, tak na mobilu je nenajde. Slíbila jsem jí tedy, že jí v určitou dobu zavolám a oslavence ji předám. Tak když jsem jí zavolala, už čekala, ale říkala, že to mám jen vyřídit, že neví, jestli to dá. Já jsem ji neposlechla a podala jsem mobil prvnímu oslavenci, Lukymu. Rád si s babičkou popovídal a předal dalšímu, který měl tý den za ním, Tomíkovi. Každý šel raději telefonovat vedle do kuchyně, protože přece jen v obýváku to bylo hlučnější. A tak přišla pak na řadu dcera – jak obě s oblibou říkají – jediná vnučka. Maminka má opravdu jen jednu vnučku a ostatní jsou kluci. Maminka ale nekončila, chtěla mluvit také se svým prvorozeným vnukem – mým synem. Pak zase chtěla předat mobil jeho ženě – tedy mé snaše a ještě tam byla Laděnka a Terezka, na které taky došlo. Ona maminka s dětmi moc často netelefonuje, tak měla radost. No, pak se dostal mobil ke mně, ale maminka říkala, že ještě nemluvila s mým manželem, tak jsem jí ho taky půjčila. To bylo dlouhé telefonování, ale stálo to zato. Maminka měla určitě druhé Vánoce. Když jsem s ní pak mluvila, tak říkala, že to byl výborný nápad, ona to pak ještě celou dobu v hlavě probírala a byla moc šťastná. No konečně já taky, měla jsem radost, že byla maminka spokojená. Byla opravdu ten moment šťastná.
To bylo v neděli. V pondělí navečer mi maminka volala, že opět upadla, sedí na zemi a čeká, až přijde moje sestra, u které teď bydlí, domů. Tak jsme trošku povídaly, prý bude jen trochu potlučená, že to bude dobrý. Maminka v posledních letech padá často a naštěstí to vždy dopadlo bez nějakých zlomenin. Sestra mi pak volala, že maminka nechce k doktorovi ani náhodou, že to bude dobrý. Sestra jí dostala na křeslo a ještě jsem slyšela, jak ten náš rozhovor komentuje. Tak OK.
Jo, to ale netrvalo dlouho. Po chvíli prý maminka začala křičet bolestí, chtěla zavolat sanitku. Tak sestra volala záchranku, ti ji museli snést z druhého patra a odvézt do nemocnice. Pak mi zase volala, že čeká u RTG, kde byla maminka a ještě v devět večer mi volala znovu, že maminka má zlomený krček a že si ji tam nechali.
Tak to byla pro nás velká rána. Známe, co umí udělat zlomený krček a obzvlášť u mé maminky, které bude za čtrnáct dní 99 roků!! Ale doktorka sestře pak řekla, že to chce jedině operaci, kdyby ji nechali tak, že to nebude mít dlouhé trvání. Prý operovali už i starší.
Druhý den jsme měli všichni nervy, maminka šla odpoledne na tu operaci krčku. Včera byla velká rána, jak nám spadl kámen ze srdce, protože maminka byla už po operaci, byla na jipce a vše prý proběhlo v pořádku. Maminka prý přes všechny její neduhy je ještě v dobrém stavu. Další den jsem jí volala, maminka je v pohodě, všechno si tam chválí, jídlo jí chutná jsou na ni hodní, no všechno zalité sluncem. Tak už my všichni věříme, že maminka zase bude úplně v pořádku, krček prý ji zpevnili kovem a brzy jí budou učit zase chodit.
Divíte se? My všichni ano a moc. Nikdy bych neřekla, že někdo dokáže operovat človíčka skoro ve sto letech!! Všem na této klinice v Brně moc děkuji za celou naši rodinu, s maminkou jsme stále ve spojení, sestra za ní chodí a my ostatní jí jen voláme. Tak maminko naše milá, přejeme stále hodně zdraví a myslím, že toto je ten nejkrásnější dárek pro maminku ke Dni matek ak brzkým narozeninám.
Všechny zdraví už zase spokojená a šťastná Ježurka