Dnes byl opravdu nehezký den. Ráno jsme šli normálně nakupovat, oběd byl také v pohodě, dělala jsem cuketové zelí, brambory a sekanou. Bylo to dobré a po obědě jsem byla objednaná na pedikúru, kterou máme na středisku. Než jsme odešli, tak jsem si všimla na manželově mobilu, že tam má cenu za hovor – dělalo to 75 Kč. Přitom manžel nikam nevolal, já mám mobil svůj, tak jsme se podivovali, co to mělo znamenat. No, asi manžel omylem zmáčknul nějaké písmenko a volaný si to užíval. Jinak si to neumíme vysvětlit. No, přišli jsme v životě o víc, ale je pravda, že manželovi to leželo pořád v hlavě.
Posledních tak deset dní máme horší problém. Manžel má velké bolesti páteře, že takové prý ještě neměl. Prášek zabere nejdřív za hodinu a už zkoušel kdeco, ale lepší to není. Je to vždycky jako když to na něj hodí. Někdy taky dvakrát i třikrát denně. Hrůza. Přitom je to tak čtvrnáct dní, co chodil na neurologii na obstřiky, ale jak je vidět, pomohlo to jen na krátkou dobu.
Dnes šel se mnou na pedikúru, že se pak zastavíme na ortopedii, která je vedle. Jen jsem ale vyšla z pedikúry, tak manžel řekl, že už ho zase bere ta páteř. Bolí ho hodně bederní páteř a vystřeluje mu to do břicha, prý hrůza. Ale teď ještě bylo něco navíc. Jen jsme vyšli ze dveří, tak se začal klepat jako osika. Ale tak strašně, že jsem myslela, že ani domů nedojdeme. To jsem ještě nezažila, takovou klepatici. Myslela jsem, že ani nevyjde schody, rychle jsem mu pomohla se svléci, podala mu lék, uložila ho do postele, a ještě přes přikrývku jsem mu přehodila teplou deku. Uvařila jsem mu hned čaj a změřila teplotu. Měl jen 37,3 st. tak nevím, co to mělo znamenat, k tomu stále ty bolesti. Měřila jsem mu i tlak a cukr. Cukr měl trošku zvýšený, ale tlak v pořádku. Teď je téměř 17,00 hod. a bolest stále trvá, vůbec nepřešla. Prášek si bral před třemi hodinami. Stále váhám, co bude pro něj nejlepší.
Tak. To jsem psala ve středu v podvečer. Teď pokračuji.
Když bylo už téměř půl sedmé, řekl mi, ať zavolám záchranku, že to vůbec nepřešlo a to měl už dvakrát prášek na bolest, vždy jiný. Pán u telefonu byl dobrý, ptal se na podrobnosti a jak dlouho ty bolesti trvají. Když jsem řekla, že čtyři hodiny, tak mi řekl, proč jsem nevolala dřív, že mi posílá sanitku. Asi ani ne za deset minut tam byli. Ptali se, zjišťovali a naložili manžela, že ho odvezou. Až v devět večer mi manžel volal z nemocnice. Byl na ortopedii, dostal prý dvě injekce do páteře, byl nějaký zmatený. Tak jsem měla špatnou noc.
Ráno mi manžel volal sám, že mu dali ještě večer infuzi a že už bolest ustoupila, ale moc toho nevěděl. Syn se snachou nebyli doma, tak jsem se domluvila s dcerou, že pro mne přijede a zajedeme za manželem zjistit, jak je na tom. Když jsme přijeli do nemocnice, zrovna tam přišla sestra a řekla nám, že ho překládají na internu. Měl v moči krev a cukr 14,3, to jsem se tedy vyděsila. Sestra přinesla zprávu o přemístění a tak jsem se zeptala, co mu vlastně je. Bylo prý podezření na slinivku, že si pro něj přijde po obědě, že tam můžeme s ní, abychom věděli, kde bude ležet. Nechala mu tam ty papíry, tak jsem se do toho trochu podívala. Výsledky krve byly hrozné, ledviny, všechno zvýšené, žlučník i slinivka také. Tak jsme s ním přešli na internu. Hned, jak jsme s dcerou odešly, tak dostal manžel infuze a celkem jich bylo až do noci šest. Je tedy na interně, pořádně vlastně ještě nevíme, na co se léčí, byl ještě pak na sonu a tam mu doktorka řekla, že prý je vše v pořádku. No, dnes tam jedu zase se synem a snachou, snad se dozvím víc.
Včera jsem se ještě pak s dcerou vydala k ní domů, daly jsme si kávu a pak mne odvezla domů. Potom ještě přijel syn se snachou na kávu ke mně, tak mi to docela uteklo. Tak uvidíme, co se dnes dozvíme, ale infuze jedou pořád dál a to je snad dobře. Krev v moči už nemá a zase mu brali krev, asi ho udou sledovat. Tak nám držte palečky, já s tou mosteckou inernou mám jen špatné zkušenosti, někteří z vás víte.
Zdraví vás všechny osamocená a smutná Ježurka